Až donedávna byl keynesův koncept pasti likvidity předmětem velkého zájmu ze strany ekonomů, investoři mu ale velkou pozornost nevěnovali, protože s výjimkou Japonska mohl být bezpečně ignorován. Krize roku 2008 ale přinesla změnu, protože mnohé z rozvinutých ekonomik podle všeho padají do pasti likvidity a mohou v ní zůstat několik let. Co to znamená pro návratnost investic?
Termín „past likvidity“ si ekonomové vykládají rozdílně. Pro Keynese to byla situace, v níž výnosy dluhopisů klesly na úroveň, kde převažuje riziko budoucích ztrát nad potenciálními výnosy, hotovost se stává preferovaným aktivem a sazby již nelze dále snižovat. Pro Paula Krugmana, který koncept pasti likvidity oživil v 90. letech, jde o situaci, kdy krátkodobé sazby klesly k nule a inflační očekávání leží tak nízko, že reálné sazby jsou příliš vysoké na plné využití zdrojů v ekonomice.
V pasti likvidity by tedy měly být krátkodobé sazby u nuly, výnosy dluhopisů u keynesiánské spodní hranice dané očekávanou návratností a rizikem, a reálné ekonomika by měla operovat pod plným využitím kapacit, protože reálné sazby jsou příliš vysoko na to, aby podpořily poptávku. V případě Japonska se keynesiánský limit pro výnosy dluhopisů ukázal být na 1,3 %.
Pokud stejná situace nastane i u dalších rozvinutých ekonomik, potenciální zisky na dluhopisových trzích už v tuto chvíli nejsou moc atraktivní. I kdyby výnosy dluhopisů klesly ze současných úrovní na oněch 1,3 %, celková návratnost dluhopisů by v případě USA, Německa a Velké Británie dosahovala 7 – 8 %. Pokud by tyto ekonomiky pasti likvidity unikly a výnosy by vzrostly, potenciální ztráty by byly velmi vysoké. Nejpravděpodobnější je, že návratnost dluhopisů bude nadále nízká a celkově tak z pohledu výnos/riziko příliš atraktivní nejsou.
U akcií bychom přirozeně předpokládali, že v deflačním prostředí pasti likvidity bude jejich návratnost velmi nízká. To může být pravda v nominálním vyjádření, v reálném vyjádření ale mohou být akcie zajímavé. Valuace akcií v USA a Evropě je dnes relativně k dluhopisům mnohem zajímavější, než tomu bylo v případě japonských ztracených dekád. Ziskový výnos akcií v USA dnes leží na 4,7 %, což představuje rizikovou prémii ve výši 3 %. V Japonsku v roce 1997 byla tato prémie nulová. V Německu a Velké Británii prémie převyšuje 4 % a na periferii eurozóny se nachází mezi 5 – 6 %.
Dluhopisy jsou tedy kvůli pasti likvidity relativně k akciím extrémně drahé. Nominální návratnost akcií může brzdit nízká inflace, v reálném vyjádření by si ale akcie měly vést lépe než obligace, a to i v případě, že se past likvidity prohloubí.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)