Poskytování zahraniční pomoci Čínou budí velkou pozornost a pro západ představuje zdroj obav. Příkladem je podpora Běloruska či Severní Koreje. Čína často čelí obviněním z toho, že svou pomoc využívá k zajištění přístupu k přírodním zdrojům, nebo že jde o úplatek za politickou podporu na mezinárodním poli. Kritici také tvrdí, že podkopává snahu západních zemí o rozšíření demokracie a vlády práva. Důkazy pro tato tvrzení ale většinou chybí i přesto, že Čína poskytuje pomoc již od 50. let, a to poměrně intenzivně. Mezi lety 1950 – 2009 ji poskytla 161 zemím, 123 z nich ji dostávají pravidelně.
Následující mapa ukazuje počet čínských programů pomoci v jednotlivých zemích vyjádřený jako podíl na celkovém programu pomoci Číny, data pocházejí z let 1996 – 2005. Je jasné, že tyto programy jsou globální a přírodní zdroje nemohou být jediným faktorem, který určuje jejich alokaci.
Data ukazují, že ekonomické zájmy (měřené bilaterálními exporty) se při poskytování pomoci zdají být relevantní v období 1979 – 87 a 1996 – 2005. Na počátku druhé periody stála reforma systému poskytování pomoci, která klade důraz na vazbu mezi pomocí, obchodem a investicemi. Nezdá se však, že by čínská pomoc byla intenzivněji směřována např. do zemí vyvážejících ropu.
Politická motivace je naopak patrná ve všech fázích čínského programu pomoci. Země, které hlasují v OSN stejně jako Čína a které neuznávají Tchaj-wan jako nezávislý stát, dostávají větší podíl zdrojů. Stejně tak se ale zdá, že při rozhodování o pomoci hraje svou roli výše příjmů na hlavu v dané zemi. Institucionální zřízení naopak vliv nemá, což potvrzuje princip nevměšování se do vnitřních záležitostí, který Čína deklaruje.
Význam politických a ekonomických zájmů při poskytování pomoci ale není čínským specifikem. Mnohé analýzy ukázaly, že i západní státy poskytují podporu na základě strategických cílů. Pohled na data ukazuje, že z humanitárního hlediska není postup Číny o nic horší. Stejný výsledek vidíme, pokud vezmeme do úvahy demokracii. Některé ze zemí žádajících o pomoc pak vidí v Číně vítanou alternativu k byrokratickým postupům a detailním podmínkám západních dárců. Čína se navíc zaměřuje na infrastrukturu, kterou západní dárci do značné míry zanedbávají. Celkově pak data ukazují, že na čínské pomoci není nic, čeho bychom se měli bát.
Uvedené je výtahem z „Rogue aid? On the importance of political institutions and natural resources for China’s allocation of foreign aid”, autory jsou Axel Dreher a Andreas Fuchs.
(Zdroj: VOX)