Pokroku v protiraketové obraně se na mnichovské konferenci nepodařilo dosáhnout. Kompromisní a vyvážený návrh mezinárodní expertní skupiny Euro-atlantická bezpečnostní iniciativa nevyvedl rozhovory ze slepé uličky, napsal dnes ruský list Kommersant. Současně se pokusil odpovědět na otázku, proč se rozpory nedaří překonat.
Zaprvé, problém protiraketové obrany se stal rukojmím celkové atmosféry v rusko-amerických vztazích. Ve volebním roce prudce stoupá vzájemné podráždění. Nemotorné vměšování amerického ministerstva zahraničí do ruské domácí politiky vyvolalo růst ultravlastenecké rétoriky. Ruská zatvrzelost v blokování západního tlaku na Sýrii a Írán dráždí Washington. Soudě podle všeho, napětí do podzimu nejspíš nepoleví. Na horizontu se nepochybně objeví ještě několik podobných témat, které jen vyostří situaci v případě porážky Baracka Obamy ve volbách.
Zadruhé, těžko se dá od ruské elity do května 2012 (inaugurace nového prezidenta - pozn. ČTK) čekat pružnost. V předvečer nastávajících změn ve vládě mizí u hodnostářů jakákoliv ochota reagovat na kompromisy a hledat nové přístupy. Všichni vyčkávají: diplomaté, vojáci, politici. Aby si zachovali místo, musí se ocitnout v hlavním proudu. A hlavní proud jasně vymezil hlavní kandidát v prezidentských volbách. Vladimir Putin přímo prohlásil ve státní televizi: "Protiraketová obrana představuje hrozbu pro naše jaderné síly a vyjadřuje přání USA mít vazaly, a ne spojence." Prý ani KLDR, ani Írán nejsou ve střednědobé perspektivě žádnou skutečnou hrozbou. Tedy pokoušet se nyní přesvědčovat ruskou diplomacii je zbytečné: diplomaté jsou poslušní lidé. Nezbytné je politické rozhodnutí na nejvyšší úrovni.
Nakonec je tu třetí faktor, a tím je virtuálnost protiraketové obrany. Systém není odpovědí na hrozby dnešního dne, ale na možné výzvy v budoucnu, což konstatuje i zpráva Euro-atlantické bezpečnostní iniciativy. A když rizika nejsou tak veliká, je tu i pokušení zvyšovat sázky podle principu "Buď všechno, anebo nic".
Moskva předkládá vědomě nesplnitelné požadavky právních záruk v naději, že za světové krize Západ drahý projekt protiraketové obrany jednou zavrhne. Ve Washingtonu zase ironicky přistupují k ruské asymetrické odpovědi: prý nestačí zdroje na nové závody ve zbrojení a co se taky dá od Rusů čekat za současného stavu jejich armády?
Ve skutečnosti prostor pro dohodu existuje. Společné centrum pro výměnu dat, možné zapojení Ruska na severním směru štítu, chybějící nezbytnost rozmístit střely proti mezikontinentálním balistickým raketám - to vše jsou rozumné argumenty expertů. I cena otázky je pro nás veliká. Je pochopitelné, že zbrojní průmysl má chuť využít 20 bilionů rublů, ale bylo by lepší tak učinit s užitkem pro ruskou armádu a budoucnost země.
Ale o letošním jaru to všem bude jedno, a to znamená, že před námi je ještě jeden rok promarněných příležitostí.