Yardeni: Rozevírání nůžek mezi vývojem v Evropě a USA konečně (na chvíli) nic nebrání

Minulý rok jsem tvrdil, že slabost americké i globální ekonomiky představuje přechodný důsledek přerušení dodavatelských řetězců, které následovalo po zemětřesení a tsunami v Japonsku. Růst tlumilo i QE2, které začalo v listopadu 2010 a skončilo v červnu 2011. Toto kvantitativní uvolňování totiž vedlo k růstu cen potravin a paliva a následně snížilo kupní sílu domácností a jejich výdaje. Tento faktor v létě pominul, ekonomiku ale zase tížily problémy s dluhem v Evropě i v USA. Nyní jsou však v americké ekonomice patrné jasnější známky oživení.

Lednový PMI ve výrobním sektoru v USA se vyšplhal na hodnotu 54,1, což je nejvíce od června 2011. A situace se zlepšuje i v globální ekonomice. Jak je to i přes vývoj v Evropě možné? Odpovědí je „globalizace“. Konec studené války odstartoval tento proces integrace národních ekonomik prostřednictvím rychle se rozvíjejícího volného obchodu. Krátce byl přerušen na konci roku 2008 a počátkem roku následujícího, kdy finanční krize v USA přerostla v globální zamrznutí úvěrových trhů a zhoršení dostupnosti financování obchodu.

Můžeme předpokládat, že pokud se krize v Evropě zhorší, stane se něco podobného znovu. Doposud tomu tak ale není a záplava likvidity poskytované hlavními centrálními bankami ulehčuje přístup podniků na kapitálové trhy. To pomáhá vyvážit negativní vliv trhů s úvěry, který je patrný zejména v Evropě.

Vývoj PMI ve výrobních sektorech v Německu, Francii, Itálii, Velké Británii a Číně ukazuje graf: 



Zdroj: Blog Eda Yardeniho