Ještě před pěti lety se mezi makroekonomy hovořilo o nové syntéze, která měla spojit keynesiánské i klasické teorie do jednotného rámce se základem v mikroekonomii. Po Velké recesi se ale zdá, že se makroekonomie opět rozdělila na několik myšlenkových škol. Ty byly jasně patrné v 70. a 80. letech, kdy se ekonomové rozdělili na jednotlivé tábory. Pak docházelo k určitému sjednocení. Nebyl to sice konsenzus, ale většina ekonomů začala hovořit společným jazykem, i když nemluvili o stejné věci. Za uvedenou syntézou stály dva faktory. Prvním z nich bylo zabudování mikroekonomických základů do makroekonomických modelů. Druhým rozvoj teorie nového keynesiánství, které propojilo myšlenky jako racionální očekávání či vyhlazování spotřeby s keynesiánskou analýzou.
Velká recese ale věci opět změnila. Zpět jsou jednotlivé myšlenkové školy, zase propukly spory mezi těmi, kteří zastávají fiskální stimulaci a těmi, kteří stojí proti ní. Pro některé je šokující pozorovat, že se znovu oživují myšlenky na efektivní fiskální stimulaci. Ti, kteří se domnívali, že následují střední proud makroekonomie, zase neskrývají své překvapení z toho, že jsou považováni za keynesiány. Proč to opětovné rozdělení?
Jako jedno z možných jednoduchých vysvětlení lze uvést to, že jednotlivé školy se vyprofilují v dobách krize, jejich syntéza přichází během uklidnění. Keynesiánská teorie vznikla během Velké deprese, první neoklasická syntéza proběhla během období silného růstu a nízké inflace. Monetarismus získal na významu během období vysoké inflace. Pak přišlo uklidnění a další syntéza, po Velké recesi se jednotlivé školy vrátily zpět.
Tento pohled je ale zřejmě příliš zjednodušený. Alternativní pohled na rozdělení keynesiáni vs. antikeynesiáni se zakládá na rozdílném postoji vůči státní intervenci. Ten figuruje v mikroekonomii, týká se však mnoha externalit, a nerozděluje ji proto na jednotlivé školy. V makroekonomii ovšem souvisí s jedním kritickým faktorem, který představuje cenová rigidita. Názory na ekonomickou politiku jsou pak v podstatě ideologickým postojem a makroekonomie spíše vírou než vědou.
Uvedené je výtahem z „The return of schools of thought in macroeconomics“ autora Simona
Wren-Lewise.
Zdroj: VOX