Předseda Fedu Ben Bernanke čelí kritice ze všech stran. Je to možná úděl všech šéfů americké centrální banky, s výjimkou Alana Greenspana, kterého během doby, kdy zastával tuto funkci, nekritizoval snad nikdo. Bernankeho kritizují zejména keynesiáni s tím, že pro vyřešení problému nezaměstnanosti nedělal poté, co sazby dosáhly nulové hranice v roce 2009, dost. Bernanke přitom býval zastáncem drastických opatření, která měla řešit podobné problémy, jakým čelilo Japonsko před deseti lety.
Ve svých projevech z let 2000 a 2003 Bernanke představil několik nekonvenčních kroků, které měly uzavřít produkční mezeru v Japonsku. Japonskou centrální banku Bank of Japan přitom obvinil z „paralýzy, kterou si vytvořila ona sama“. Keynesiáni dnes tvrdí to samé o něm. Laurence Ball z Johns Hopkins University vytvořil zajímavou analýzu popisující, jak se od roku 2000 měnily Bernankeho projevy ohledně nekonvenčního uvolňování. Podle něho došlo k výraznému posunu v názorech v roce 2003.
Profesor Ball poukazuje na fakt, že Fed aplikoval některé z Bernankeho návrhů, těm drastičtějším se ale vyhnul. Za příklady lze uvést stanovení stropu pro výnosy dluhopisů, zvýšení inflačního cíle, měnové intervence, explicitní monetizaci fiskální expanze (peníze „házené z vrtulníku“) a nákupy aktiv soukromého sektoru včetně akcií. Tyto mimořádné kroky Fed od roku 2008 nepoužil.
Mnozí ekonomové se domnívali, že Bernanke vnímá zmíněné možnosti jako další v řadě a uchýlil by se k nim, pokud by bylo třeba. Profesor Ball a jeho práce ovšem naznačují, že tento závěr se může mýlit. Ukazuje, že Bernanke nukleární možnosti zavrhl po kriticky důležitém zasedání FOMC v červnu 2003. Tehdy argumentoval pro kvantitativní uvolňování, radikálnější kroky ale nezmiňoval, naopak. Podle Balla změnil názor na základě analýzy Fedu, která tvrdila, že razantnější kroky by měly „příchuť zoufalství“ a změnily by postoj trhů k této centrální bance.
Já preferuji alternativní vysvětlení, které říká, že Bernanke začal považovat extrémní kroky za příliš rizikové a vhodné pouze v mimořádné situaci, kdy hrozí deflační spirála. A je také možné, že japonskou situaci tehdy vnímal rozdílně. Říkal, že produkční mezera tam dosahovala 14 %, nyní se ovšem zdá, že trend růstu HDP na konci 80. let klesl a produkční mezera v Japonsku tedy zřejmě tak vysoká nebyla.
Závěr je podle mě takový, že kroky, které dříve Bernanke navrhoval, dnes rozhodně nemůžeme vnímat jako postupné možnosti. Ty extrémní by využil pouze v případě, že by přímo hrozila deflace. Od takové situace jsme ale nyní velmi daleko.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)