Veřejný sektor bude muset šetřit a budou se zvyšovat daně, má-li vláda dostát svým rozpočtovým cílům. Ambicí vlády je snížit schodek státního rozpočtu na 105 miliard korun letos, 100 miliard v roce 2013 a 70 miliard v roce 2014. S tím korespondují deficity veřejných rozpočtů 3,5 procenta HDP letos, 2,9 procenta HDP příští rok a 1,9 procenta HDP napřesrok. Aby se fiskální politika držela tohoto jízdního řádu, musí vláda letošní rozpočet korigovat o 24 miliard korun. Příští rok bude muset najít 42 miliard a v roce 2014 dokonce 84 miliard korun. Ministerstvo financí nabízí různé možnosti a konkrétní mix výdajových škrtů a daňových změn teprve bude předmětem složitých koaličních vyjednávání.
Pro letošní rok ministerstvo financí navrhuje plošné vázání výdajů. Pro další roky nabízí zmrazení důchodů na 2 až 3 roky, zvýšení DPH na 19 % či 20 % (s výjimkou pro knihy a léky), zvýšení sazby daně z příjmů fyzických osob o jeden procentní bod, zavedení druhé sazby u této daně, zavedení uhlíkové daně, zdvojnásobení daně z elektřiny, návrat výdajových paušálů živnostníků do stavu v roce 2004, zrušení porodného, zrušení či sloučení některých úřadů.
Podívejme se, jak je na tom česká fiskální politika nyní. Cyklicky očištěné primární rozpočtové saldo by letos mělo dosáhnout 1,7 procenta HDP (loni 2,0 procenta HDP). Klíčovou relací je dlouhodobý růst ekonomiky a úroky placené z veřejného dluhu. V posledních 10 letech byla vláda schopná financovat se v průměru s implicitním úrokem 4,0 procenta. Za předpokladu dlouhodobého růstu HDP o 2,5 procenta a inflace na 2,0 procentech by veřejný dluh konvergoval k 320 procentům HDP. I kdybychom platili o 50 bazických bodů méně, stále vychází dluh na nepřijatelně vysokých 170 procent HDP. Z toho je evidentní, že se rozpočtové deficity budou muset snížit.
A jak by vypadala kalkulace dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí po navržené konsolidaci? Celkové saldo veřejných financí by se mělo pohybovat na úrovni 80 miliard korun, z toho asi 68 miliard budou tvořit náklady na obsluhu dluhu. To znamená, že primární saldo bude již velmi nízké, zhruba 0,3 procenta HDP. Při této úrovni deficitu by dluh konvergoval mezi 55-60 procent HDP při implicitním úroku 4,0 procenta, resp. 30 procentům HDP při implicitním úroku 3,5 procenta.
Navržená konsolidace by znamenala pokračování negativního fiskálního impulsu v nejbližších třech letech. Celkem by se období restriktivní fiskální politiky (ve smyslu snižování strukturálního primárního salda) protáhlo nejméně na pět let. Nejcitelnější dopady nás čekají až v samotném závěru uvažovaného období. Fiskální impuls by měl dosáhnout zhruba minus 1,2 procenta HDP. Nicméně statut malé otevřené ekonomiky přisuzuje České republice relativně nízké multiplikátory fiskální politiky, což potvrzují studie MMF a OECD. Proto by se zmíněný negativní fiskální impuls měl promítnout zpomalením růstu HDP zhruba o 0,4 procenta.
... celou analýzu si klienti Patria Plus mohou stáhnout ve formátu pdf ZDE