Osobní zpovědi o tom, jak to před krizí někdy chodívalo v ratingových agenturách a velkých investičních bankách, dnes již nejsou takovou raritou. Článek odcházejícího investičního bankéře (Proč odcházím z Goldman Sachs) ale i tak zvedl vlny pořádné i u nás. Jedna z nich pak ke mně donesla i dávný příběh mého pokrývání akcií . Jak to spolu (skutečně) souvisí a co mi celá věc říká?
Příběh
Před dávnými časy jsem pokrýval akcie (stejně jako několik dalších). Můj názor na ně nebyl ve srovnání s většinou dalších hodnotitelů nijak býčí, o porovnání s masou domácích investorů hluboce zainvestovaných v tomto titulu nemluvě. Což ze mě rychle udělalo vyvrhela, z části kritizovaného z pozice fundamentu, z daleko větší části ale z pozice spikleneckých teorií. Podle nich jsem se prostě snažil s cenou manipulovat.
K onomu fundamentu: Pokud se dobře pamatuji, před ukončením mého pokrývání tohoto titulu byla má cílová cena 140 Kč. Pokud vezmu současnou cenu na trhu jako nejlepšího (respektive nejméně špatného) ex-post soudce mých tehdejších energeticko-analytických dovedností, ustřelil jsem zhruba o 60 % (tj. mou tehdejší cílovku ročně „posiluji“ o požadovanou míru návratnosti a porovnávám se současnou cenou). Je to samozřejmě ošemetné cvičení, protože tato akcie se mezitím obchodovala za více než 1.100 Kč, ale také jen za cca 540 Kč a fundamentální odhad hodnoty akcie nemám. Je to sice téměř deset let, ale oněch 60 % je mizérie a tak bude (doufám) nejhorším „callem“, který jsem kdy udělal.
Jak jsem ale podotknul, mojí tehdejší medvědovost mnozí interpretovali jako součást spikleneckého hnutí zaměřeného na stlačování ceny . Reálný základ to mělo a má nulový, protože nic takového z mé strany neprobíhalo, nikdo za mnou nikdy nepřišel s tím, že bych měl svá doporučení ohýbat tím či oním směrem. Pokud by se tak stalo, pracovat na své pozici bych dál nedovedl. Stejně, jako jsem tehdy „manipuloval“ s , již nyní několik měsíců „manipuluji“ s indexem S&P 500, když zde poukazuji na nesrovnalosti mezi cenami akcií, části fundamentu a ostatními trhy.
Tento příběh s nepopisuji proto, abych přesvědčoval ty, kteří mají svou „pravdu“. Ale abych na něm ukázal těm otevřeným, jak se to také může mít s údajnou manipulací a podváděním v investiční bance. Tj. v ústavu, který sází a sázky doporučuje v neustále se měnícím světě nejistoty. Z definice se tak někdy musí mýlit, celkový úspěch se ale neměří neomylností, ale dlouhodobějším poměrem dobrých a špatných sázek.
Příběh
Když slyším stížnosti na to, jak ti, či oni manipulují trhem, automaticky je nejdříve řadím mezi ničím nepodložené báchorky. Na druhou stranu ale existuje dost zpráv od insiderů (!), které ukazují, že ne vždy je přístup některých velkých investičních bank férový. V záplavě komentářů se pak často podivuhodným způsobem ztrácí jádro věci, které se podle mého dá shrnout následovně:
Ať si každý zvolí svůj byznys plán a model podnikání podle libosti. Pokud se domnívá, že může dlouhodobě prosperovat i na základě pochybného vztahu s klienty, ať to zkouší. Soudcem mu bude klient, trh, popřípadě skutečný soud. Problém vzniká ve chvíli, kdy se tento svobodný a kapitalistický mechanismus zadrhává a je z něj pseudokapitalismus. Hovořím samozřejmě hlavně o principu „příliš důležité na krach“. Dnešní stav věcí je totiž takový, že se v systematicky důležitých finančních institucích stále snoubí svoboda podnikání na straně jedné a natažená ruka směrem ke státu (a centrální bance) spolu s prioritním zacházením na straně druhé.
Shodou okolností se včera mezi nejčtenějšími příspěvky na našem oblíbeném investičním portálu objevily jak otázky, tak skutečné odpovědi. Spolu s reakcemi na odchod od Goldmanů tam totiž byl i článek o panu Talebovi (například zde), který podle mého jako jeden z mála na jádro věci a důsledná řešení poukazuje. Jeho slovy krátce shrnuto: „Kapitán jde dolů s lodí; u všech lodí, u všech kapitánů“ a „manažerům jaderných elektráren se nedávají bonusy za zisky“.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie, jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.