Jestliže se díváme za zadlužení jednotlivých evropských zemí, problémy vypadají rozdílně v závislosti na tom, z jaké perspektivy je soudíme. Posledních pět let ukázalo následující: Vládní dluh Španělska (v čistém vyjádření) se zvýšil v poměru k HDP více než dvakrát. Ve stejné době vzrostl čistý dluh Itálie asi o 20 procent HDP. Tento vývoj se jeví jako neudržitelný a vyžaduje rychlé a radikální kroky ze strany vlád obou těchto zemí.
Pokud se ale na změnu dluhu podíváme detailněji a porovnáme ho se situací v Německu a ve Francii, celkový obrázek se již nezdá být tak krizový:
(data pocházejí z World Economic Outlook, MMF)
Zadlužení Itálie a Španělska se z historického pohledu nenachází na mimořádně vysokých úrovních a navíc se příliš neliší od dalších dvou zmíněných zemí. Neděje se tedy nic mimořádného. Dluh Španělska bude v následujících pěti letech o něco výš než dluh Německa, ale pod zadlužením Francie. To navíc v posledních dvaceti letech rostlo mnohem rychleji.
Podobně se můžeme podívat na další rozvinuté ekonomiky, včetně USA. I poté vidíme, že míra vládního zadlužení je vysoko a v důsledku předchozí krize roste. Není ale zdaleka tak vysoko, jak by se zdálo podle paniky, která vládla na trzích, či podle kroků vlád, které se snaží s dluhem vypořádat. Pravdou je ale i to, že dluh leží vysoko, vlády o tom dobře vědí již dvacet let, ale nebyly s tím schopny nic moc udělat! Krize jejich snaze nepomohla, ale na krize se musíme připravovat. Rozpočtové plánování nelze dělat s předpokladem, že další recese již nepřijde.
Pokud se tedy na situaci podíváme tímto způsobem, pak je stav v rozvinutých ekonomikách mnohem pesimističtější. Řešení ale vyžaduje dlouhodobý rámec, který by se zaměřil na naši neschopnost snížit výdaje na úroveň příjmů tak, aby se dluh stal udržitelným. Doposud jsme v tomto ohledu dosáhli pouze velmi malého pokroku, což by nás mělo vést k panice. Deficity let 2012 a 2013 by v nás obavy vzbuzovat neměly, v dlouhém období budou irelevantní. Krátkodobá úsporná opatření nejsou třeba, musíme se zaměřit na dlouhodobou udržitelnost.
(Zdroj: Blog Antonia Fatáse)