Snížení hodnoty řeckého dluhu bylo největším odpisem veřejného dluhu v historii a zmenšilo zadlužení každého z Řeků téměř o 10.000 eur. Zahraniční investoři tak této zemi výrazně pomohli a nyní je čas na Řecku, aby odvedlo svou práci. Nejdříve musí ještě více snížit své fiskální deficity, jinak bude veškerý pokrok daný snížením dluhu zmařený. Doposud dosažené úspory jsou skutečně impozantní, primární deficit byl snížen z 10 % na méně než 3 %. Řecko ale bude muset dosáhnout primárního přebytku, jinou alternativu nemá.
Možná ještě důležitější je snížení deficitu běžného účtu. Důvody jsou dva: Žádná země nemůže mít deficit běžného účtu a věčně si půjčovat od zbytku světa. A fiskální utahování dopadne negativně na domácí poptávku; jediný způsob, jak růst, je spolehnout se na poptávku zahraniční. Nyní dosahuje deficit běžného účtu Řecka asi 10 % HDP, a to i přes sníženou produkci. Není žádným tajemstvím, že musí dojít ke zvýšení konkurenceschopnosti, prodejů do zahraničí a ke snížení nákupů ze zahraničí. Zdá se, že bude třeba zvýšit konkurenceschopnost (reálná depreciace) asi o 20 %.
Zvýšit konkurenceschopnost lze dvěma způsoby: Zvýšením produktivity, či snížením mzdových a nemzdových nákladů. Mnohé sektory v Řecku jsou na tom s produktivitou špatně, nutné reformy jsou ale složité a jejich výsledky se neobjeví zítra. Zůstává tak pokles relativních mezd, alespoň do doby, kdy se začne zvyšovat produktivita. Jednotkové náklady práce, které představují klíčové měřítko konkurenceschopnosti, vzrostly v Řecku v letech 2000 – 2010 o 35 %. Tento proces se nyní musí otočit. Nejlepší by bylo snížení založené na dohodě mezi sociálními partnery, které by eliminovalo bolestivý proces postupného snižování mezd. K takové dohodě ale nedošlo, můžeme proto pouze říci, že čím rychleji změny proběhnou, tím méně bolestivější budou.
Domnívám se, že méně bolestivé alternativy neexistují. Návrhy na velké investice do infrastruktury, které by podpořily růst a produktivitu, jsou sice hezké, ale Řecko primárně nečelí problému s infrastrukturou. Takové projekty by v konečném důsledku jen posunuly nevyhnutelné změny do budoucna. Někteří také hovoří o tom, že mzdy by měly namísto poklesu růst, aby byla stimulována domácí poptávka. To by ale pouze zhoršilo nedostatečnou konkurenceschopnost a deficit běžného účtu by dále rostl.
Co opuštění eurozóny? Prudké oslabení měny by skutečně mohlo umožnit rychlý pokles mezd a cen. Nepřipravený odchod z eurozóny by však vedl k obrovským ztrátám plynoucím z kolapsu monetárního a fiskálního systému a z právních bitev týkajících se odpovídajícího kurzu u smluv. Christine Lagarde správně uvádí, že rizika související s Řeckem „jsou stále mimořádně vysoká“.
Uvedené je výtahem z „The logic and fairness of Greece’s programme“ autora Oliviera Blancharda.
(Zdroj: VOX)