Od počátku poslední krize jsou trhy ovládány buď averzí k riziku, nebo likviditou. V prvním případě vede růst této averze k posunu investorů k bezpečným aktivům a poklesu cen rizikových aktiv. Ve druhém případě vede rostoucí likvidita k růstu cen rizikových i bezrizikových aktiv. V režimu likvidity tedy mezi výnosy vládních dluhopisů a cenami rizikových aktiv panuje negativní korelace.
Situace, kdy trhům dominovala likvidita, nastala v létě 2008, na počátku a konci roku 2009, na konci roku 2010, na jaře 2011 a na počátku roku 2012. Tento režim také panoval od počátku roku 2003 až do počátku roku 2007. Režim, během něhož byly rozhodující posuny v averzi k riziku, zase dominoval v letech 2007 a 2008 (mimo letní období), v polovině roku 2009 a 2010 a na konci roku 2011.
Mnozí investoři bedlivě sledují pohyb ceny zlata, kterou ovlivňují oba zmíněné režimy: Zlato je považováno za bezpečné útočiště, tudíž se pohybuje v závislosti na averzi k riziku. A pokud se na trhu vyskytuje příliš likvidity, investoři kupují reálná aktiva, zejména zlato. Následující graf ukazuje odhad ceny zlata podle toho, jak se pohybovala globální likvidita (šedě odhad, fialově skutečná cena zlata, přerušovaně rozdíl mezi oběma hodnotami):
Z obrázku je patrné, že od léta 2010 až do konce roku 2011 se cena zlata pohybovala nad úrovní, kterou implikuje vývoj globální likvidity. Na počátku roku 2012 se ale vrátila ke svému fundamentálnímu trendu danému likviditou.
(Zdroj: Natixis)