Bundesbanka (respektive tři pánové z ní) provedla výzkum, který tvrdí, že vedení bank s větším počtem žen podniká rizikovější kroky, než to, kde je žen méně. Tento nález je založen na zkoumání německých bank v letech 1994 – 2010, tedy období, „které vyvolalo debatu o kultuře náklonnosti k riziku“. Tři základní závěry analýzy jsou následující: Banky podstupují více rizika, pokud je vedení mladší a /nebo je v něm více žen. Ty mají obvykle „méně zkušeností“ než jejich mužské protějšky (očištěno o věk, který je se zkušenostmi korelován). Podstupování rizika naopak snižuje větší počet Ph.D. ve vedení.
Myslím, že je bezpečné tvrdit, že ženy jsou obecně považovány za extrémy a adrenalin tlumící element. V tomto duchu bychom mohli tvrdit, že jejich větší participace na vyšším managementu společností, zejména těch finančních, by mohla vést k nemalým pozitivům. Uvedená studie ale tuto intuici demoluje – její závěr spíše koresponduje s oním „kam čert nemůže ...“ (dámy to doufám nebudou brát jako dehonestující úvahy a budou se na věc dívat s nadhledem).
Před delší dobou jsem zde v rámci odlehčenějších komentářů také poukazoval na studii „Are married women less risk-averse? If so, why?“ (od ekonomek Grazielly Bertocchi a Marianny Brunetti). Ty testovaly, zda platí, že vdané ženy by měly mít menší averzi vůči riziku, protože manželství, respektive manžela, lze považovat za poměrně bezpečné, příjem generující aktivum. Pokud toto platí, sklon k investicím do rizikových finančních aktiv by měl být vyšší u vdaných žen, protože ty mají již bezrizikově zainvestováno – do manžela. Graf ukazuje, kolik procent z dané skupiny dotazovaných (ženy a muži s a bez manželského svazku) bylo ochotno investovat do rizikových aktiv:
Zdroj: Are married women less risk-averse? If so, why?
Z grafu je patrno hned několik zajímavostí: Muži jsou soustavně ochotni podstupovat vyšší riziko, což je v souladu s intuicí, ale ne s Bundesbankou. Rozdíl v tom, zda jsou svobodní, či ne přitom u nich nehraje takovou roli. Manželky tedy pro nás, pánové, evidentně tak bezrizikovým aktivem nejsou (překvapeni?).
Do roku 2002 prudce rostla ochota investovat do rizikových aktiv, pak tato ochota klesala – zřejmě přímý důsledek vývoje na akciových trzích a ve světové ekonomice. A zlatý hřeb nakonec: Graf jasně ukazuje na zmíněný velký rozdíl v ochotě k rizikovým investicím u vdaných a svobodných žen, tedy u žen s a bez „bezrizikových aktiv“ ve formě manželů*. Nakonec se tak přece jenom nabízí způsob, jak trochu skloubit tuto studii se studií Bundesbanky: Do vedení bank je nutno posílat pouze svobodné ženy, protože manželství z nich možná dělá ještě větší kovboje, než jsou muži. Nesmíme ale zapomínat na ďábla v detailu: Jsou podniky s větším zastoupením žen ve vedení vedeny rizikověji kvůli chování žen, nebo kvůli změněnému chování mužů?
*Autorky studie se také zamyslely nad tím, proč se rozdíl v ochotě k rizikovým investicím mezi těmito dvěma skupinami žen od roku 2000 snižuje. Jako vysvětlení navrhují to, že kvůli rostoucímu počtu rozvodů klesá status bezrizikovosti manželů. Jinak řečeno, muži postupně svůj status bezrizikového aktiva ztrácí a roste pravděpodobnost jejich rozvodového „defaltu“.
Pozn.: Jiří Soustružník je aktivní investor a témata, o nichž píše, mohou souviset s jeho investicemi. Jeho sloupky nejsou poskytovány jako investiční doporučení. Autor je externím spolupracovníkem Patrie a jeho názory se nemusí vždy shodovat s názorem společnosti.