Aktualizováno Čínské vedení hovoří o tom, že domácí reformy vstoupily do „kritické fáze a už se nemohou odkládat“. Mnozí již psali o tom, že kvalita institucí je pro růst důležitá, za pozornost ale stojí to, jak se tato důležitost mění v závislosti na jednotlivých fázích rozvoje. V raných fázích je totiž vztah mezi kvalitou institucionálního prostředí a růstem velmi slabý, není tudíž třeba radikálních reforem. Na vyšších úrovních rozvoje ale potřeba reforem roste až na vysoké úrovně.
V následujícím grafu je kvalita institucí měřena na základě průměru šesti indikátorů kvality veřejné správy od Světové banky, na ose x leží HDP na hlavu v paritě kupní síly:
Z grafu vidíme, že růst lze rozdělit na dvě části. V té první nejsou institucionální reformy tak důležité – při nízkých úrovních rozvoje je korelace mezi kvalitou institucionálního prostředí a příjmy na hlavu téměř nulová. Úspěch zde zaručuje spíše dobrá ekonomická politika než hluboké změny systému, které jsou třeba až později. Druhá fáze přichází po dosažení příjmů na úrovni 10.000 – 12.000 dolarů na hlavu. Zde korelace mezi institucionálním prostředím a příjmy sílí a je pozitivní. Žádná bohatá země nemá slabé institucionální prostředí, takže pro další růst jsou reformy nevyhnutelné.
Úroveň příjmů, při které korelace sílí, můžeme nazvat „Velkou zdí“. Jednotlivé země se přes ni buď dostanou, nebo se jejich rozvoj zastaví. To se stalo například Sovětskému svazu, který kvůli svému institucionálnímu prostředí nebyl schopen zeď překlenout. Podobnou situaci vidíme v případě Venezuely či Argentiny, které mají problémy posunout se za tuto hranici. V grafu je vyznačena pozice Číny – ta se stále nachází v první fázi rozvoje, ke zdi se ale přibližuje. Není tak překvapením, že od jejích čelních představitelů stále častěji slyšíme o nutnosti reforem.
(Zdroj: Blog Antonia Fatáse)