Jelikož řada ekonomik s vysokými příjmy nadále vrávorá, za nejlepší naději pro krátkodobé globální oživení mnozí pokládají Brazílii, Čínu, Indii, Rusko a menší země rozvíjejících se trhů. Obezřetný optimismus se zdá oprávněný, jestliže rozvíjející se trhy dokážou překonat dopady ubývající poptávky na své vývozy a zachovat si nynější pověst co do prozíravého makroekonomického řízení. Pokud se ale zavčasu nevypořádají s mezemi dlouhodobějšího růstu, vzestup rozvíjejících se trhů k prosperitě a globálnímu vlivu bude mít krátkého trvání.
K hlavním omezením patří degradace životního prostředí, ekonomické strádání, sociální nerovnost, neefektivní správa veřejného sektoru a slabé řízení v podnikovém sektoru. Žádnou z těchto potíží nelze překonat bez výrazného zvýšení počtu schopných a motivovaných lídrů a profesionálů. To však vyžaduje reformu a rozšíření přístupu k terciárnímu vzdělávání.
Klíčový význam terciárního vzdělávání na rozvíjejících se trzích zdůraznilo nedávné sympozium na oxfordské Green Templeton College, jemuž jsem předsedal. Dospěli jsme k závěru, že rozšíření dostupnosti vyššího vzdělávání by na rozvíjejících se trzích mohlo vyvolat zásadní proměnu, budou-li jednat pohotově a rázně.
Změny jsou zapotřebí na třech úrovních. Zaprvé, ústavy terciárního vzdělávání by měly zajistit, aby jejich poslání bylo v rychle se měnícím ekonomickém a společenském prostředí stále relevantní, a zároveň setrvale hodnotit své výhody u schopností konkurovat a spolupracovat. Dále by měly hledat rovnováhu mezi požadavky trhu a nutností tříbit etické hodnoty a sociální schopnosti a zavést přijímací a stipendijní politiky, které zajistí dostupnost škol pro sociálně znevýhodněné studenty, aniž by kompromitovaly standardy. Konečně by si měly osvojit taková správní uspořádání, jejichž součástí bude adekvátní zastoupení podnikatelské sféry a občanské společnosti, a současně ukotvit své vize do budoucna v lokální, národní a globální realitě.
Zadruhé, všechny vlády rozvíjejících se trhů by na národní úrovni, v rámci svých konkrétních ekonomických a demografických kontextů, měly definovat strategickou úlohu terciárních institucí s ohledem na národní vzdělávací potřeby. To znamená zakotvit primární, sekundární a terciární školství, jakož i další vzdělávání a profesní průpravu, do komplexní strategie.
Národní vzdělávací strategie by se měly formulovat za široké účasti vládních agentur, lídrů v podnikatelském sektoru a organizací občanské společnosti. Ti by měli napomoci svižnému přesunu mezi jednotlivými typy ústavů, aby se uspokojily měnící se preference studentů, a zároveň prosadit celostátně platné akreditační normy pro všechny veřejné a soukromé terciární instituce (přičemž všude, kdo to bude možné, by se do úvahy měly brát mezinárodní standardy).
Takové strategie by také měly najít rovnováhu mezi podporou nejlepších institucí a rozvojem těch, které slouží většině studentů. Jinými slovy, měly by najít soulad mezi úsilím o výtečné renomé a národními prioritami a cíli. A měly by terciární ústavy pobízet k rozvoji mechanismů interního hodnocení, k používání transparentních kritérií externího hodnocení a k využívání současných informačních a komunikačních technologií.
Konečně, na mezinárodní úrovni se globalizace terciárního vzdělávání jasně projevuje v sílících tocích studentů mezi zeměmi s vysokými příjmy, zeměmi rozvíjejících se trhů a chudšími zeměmi, v čím dál dokonalejším přístupu ke vzdělání přes internet a v šíření globálních partnerství mezi institucemi. Avšak přestože učitelé a učenci už staletí cestují po světě a hledají zaměstnání a poznatky, moderní globální vzdělávací trh má řadu problémů, které ztěžují akademické cestování a pokřivují školská rozhodnutí.
Touha po akademickém cestování plyne z příkrých rozdílů v kvalitě, ceně a dostupnosti terciárního vzdělávání, z odlišností v přijímacích kritériích, akreditačních postupech a potenciálních společenských a profesních konexích a z kapacitních omezení institucí na rozvíjejících se trzích, které nerostou tak rychle, aby uspokojily narůstající poptávku.
Ve světě, v němž režimy volného obchodu napomáhají mobilitě kapitálu a podnikání, by studenti, učitelé a badatelé měli být mobilní odpovídajícím způsobem. Zatěžující vízové postupy a těžkopádné imigrační procedury však mají na globální terciární vzdělávání kontraproduktivní účinky.
Národní bezpečnost vyžaduje hraniční kontroly. Čím dál svévolnější a nesmyslnější restrikce ale potlačují šíření znalostí skrze osobní kontakt a dusí globální tok dovedností a učení.
Transformace terciárního vzdělávání je fundamentální podmínkou udržitelného růstu na rozvíjejících se trzích. Neřešení jeho překážek nezpůsobí sice katastrofický ekonomický kolaps, ale zanedbávání vedoucích, řídicích, odborných a technických schopností, jež rozvíjející se země budou čím dál silněji potřebovat, povede nevyhnutelně k postupnému úpadku celkové výkonnosti.
Ekonomické, společenské a politické zdraví zemí rozvíjejících se trhů vyžaduje, aby se věnovala pozornost terciárnímu školství, má-li se realizovat jejich úloha v roli globálních lídrů.
Šaukat Azíz je bývalý ministerský předseda Pákistánu a předseda řídicího výboru Sympozia rozvíjejících se trhů.