Nejdůležitějším prvkem debaty o monetární politice v USA je pravděpodobně to, zda americká ekonomika čelí nedostatku poptávky a zda v ní následně přetrvává produkční mezera (rozdíl mezi skutečným a potenciálním produktem). Pokud ano, Fed by měl dělat více. Pokud ne, monetární politika by měla být umírněná. Někteří zástupci Fedu, jako například James Bullard z Fedu v St. Louis a Narayana Kocherlakota z Minneapolis Fed, se domnívají, že žádný velký problém na straně poptávky a produkční mezery neexistuje a politika by měla být již brzy utažena. Na druhé straně stojí řada ekonomů, kteří si myslí, že politika Fedu byla od poloviny roku 2008 v principu utažená a od té doby přetrvává problém s nedostatečnou poptávkou.
Rozuzlení může pomoci nalézt například průzkum NFIB, který se zaměřuje na trendy mezi malými podniky. V jeho rámci je kladen i dotaz na to, co představuje nejdůležitější problém, kterému daný podnik v určitý okamžik čelí. Graf shrnuje vývoj odpovědí – podíl vybraných problémů na celku. Světle modře vidíme znázorněné „tržby“, šedě „daně“, přerušovaně „kvalitu pracovní síly“ a černě „regulaci“.
Obavy z vývoje tržeb a poptávky se staly nejdůležitějším problémem, který svou váhu prudce zvýšil právě v roce 2008. Regulace, daně a kvalita pracovní síly na intenzitě nijak prudce nenabraly, poslední zmíněný faktor dokonce na důležitosti pozbyl. Obavy z vývoje tržeb navíc úzce korespondují s vývojem nezaměstnanosti. To podkopává názor Kocherlakoty a Bullarda, že produkční mezera není tak velká, jak tvrdí Rozpočtová kancelář Kongresu.
Uvedené by spolu s tím, že mzdy jsou směrem dolů neflexibilní a v ekonomice přetrvává nadměrná poptávka po penězích, mělo odstranit pochybnosti Fedu o tom, že ekonomika čelí problému s poptávkou. Debatovat by se mělo o tom, jak na to správně reagovat.
(Zdroj: Blog ekonoma Davida Beckwortha)