V zadlužených zemích periferie eurozóny (Španělsko, Itálie, Řecko, Portugalsko) probíhá prudký pokles reálných mezd. Tento vývoj je v souladu s „oficiální“ teorií. Ta říká, že tyto země mají vnější deficity a proto musí zvýšit svou konkurenceschopnost. A v měnové unii to lze učinit pouze poklesem mezd. Znamená ale pokles mezd skutečně přínos?
Pokud chceme nalézt odpověď, musíme se nejdříve zeptat, co tvoří příčinu vnějších deficitů. To znamená, zda problém spočívá v nákladové konkurenceschopnosti, nebo ne, a zda úroveň mzdových nákladů je či není příliš vysoká. Následující graf ukazuje cenovou úroveň zmíněných zemí v porovnání s cenovou úrovní v Německu. Z hlediska konkurenceschopnosti totiž není rozhodující samotný růst jednotkových nákladů práce, ale celková cenová úroveň. Podle našeho názoru tak problémem nedostatečné konkurenceschopnosti trpí pouze Itálie.
Vedle výše uvedeného je také třeba posoudit, jak se pokles mezd projevuje. Pokud zvyšuje ziskovost firem, jako tomu je právě ve zmíněných čtyřech zemích, nedochází k poklesu cen. Zlepšení ekonomické situace tak nemůže pramenit ze zvýšené konkurenceschopnosti, ale z pozitivního vlivu vyšších zisků firem. Ten by se mohl projevovat hlavně vyššími investicemi, takový vývoj ale nikde patrný není.
Pokud tedy klesající mzdy nepřinášejí žádný pozitivní efekt, na ekonomiku má tento pokles jen negativní vliv na poptávku domácností. Dochází pak k prudkému propadu ekonomické aktivity a jediným pozitivním efektem je následné snížení vnějšího deficitu.
(Zdroj: Natixis)