Ropné embargo uvalené na Írán Evropskou unií, Spojenými státy a dalšími zeměmi má neočekávané následky pro celosvětovou námořní dopravu. Kvůli způsobu přípravy paliva do lodních motorů, které se míchá ze směsi ingrediencí (mimo jiné i zpracované íránské ropy), bude totiž téměř nemožné určit, jestli lodě porušují sankce.
Dodávky z Íránu jsou podle britské banky Capital klíčovou příměsí potřebnou k výrobě lodního paliva, kterému mořští vlci přezdívají „bunkers“. Na asijském importu tohoto paliva se Írán loni podílel z 8 %; tankovací přístav Fujairah ve Spojených arabských emirátech, největší na Blízkém východě, dostává z Íránu třetinu své spotřeby. Celosvětový trh s palivem bunkers má podle odhadu agentury Bloomberg hodnotu 145 mld. USD.
Embargo spolu s rozsáhlými doprovodnými sankcemi schválily EU a USA v letos lednu kvůli pochybnostem o účelu íránského jaderného programu. Podle nových opatření je zakázán jakýkoliv platební styk či obchody s finančními institucemi či společnostmi spolupracujícími s íránskou centrální bankou, dále je zakázán dovoz, nákup i transport íránské ropy a ropných produktů. Embargo vstoupí v plnou platnost 1. července.
Sankce se ale vztahují i na pojišťovny, přičemž lodě převážející nebo využívající íránskou ropu automaticky přicházejí o poskytnutou záruku. Nebudou tak zajištěny proti rizikům typu úniků paliva nebo kolizí. „Tohle je problém, se kterým jsme nepočítali,“ tvrdí Peter Sand z Baltic and International Maritime Council, organizace sdružující vlastníky 65 % celosvětové transportní flotily. „Nevíme, kolik íránského paliva je už do zásobníků zamícháno,“ dodává Sand. Zhruba 90 % světového obchodu se zbožím se odehrává na moři.
Navzdory prohlášením íránské vlády o tom, že si místo Evropy najde jiné zákazníky v Asii, došlo od začátku roku k 7% poklesu íránské produkce na 3,3 mil. barelů denně, přičemž Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že těžba by se mohla propadnout až na 2,6 mil. barelů denně. Na snižování produkce má podle všeho velký vliv Čína, která kvůli sporům o ceny výrazně zredukovala dovoz ropy z Íránu. V březnu zaznamenal čínský import 50% meziroční propad, což je letos zatím největší pokles. Březnové statistiky také ukazují 40% meziroční pokles u dodávek do Jižní Koreje. Její chování motivuje snaha vyhnout se americkým sankcím, které od léta postihnou i ty firmy a banky, které s Íránem obchodují dál. Japonsko, jež si již výjimku ze sankcí zajistilo, razantně omezilo import v dubnu.
„Sankce byly uvaleny vcelku ve spěchu a v některých dílčích prvcích je jejich plnění nemožné, nebo nezjistitelné,“ tvrdí Ben Knowles z právní kanceláře Clyde & Co specializující se na mezinárodní obchod. Pravděpodobnost přistižení při porušování sankcí, tedy při využívání paliva íránského původu, je podle Knowlese malá, ale nelze prý vyloučit exemplární potrestání, které bude mít za účel poučit ostatní dopravce.
Zjistit přesný původ jakéhokoli vzorku bunkers ale není zdaleka tak snadné jako u obyčejné surové ropy z různých polí. Bunkers je vedlejším produktem rafinace ropy, a proto je technicky velmi náročné, ne-li nemožné určit, odkud pocházely výchozí suroviny pro výrobu daného paliva. Největším výrobcem bunkers bylo loni s 53% podílem na trhu Rusko. Írán měsíčně dodal 805 000 tun, následován Saúdskou Arábií se 750 000 tunami.
Největší světový lodní dopravce podle tržní kapitalizace Maersk, který ročně kupuje přes 10 milionů tun bunkers, se íránskému palivu vyhýbá s pomocí kontroly dodavatelů a monitorování chemických parametrů paliva. Podle ropného tradera společnosti Jespera Rosenkranse je ale nemožné garantovat, že ve větším rezervoáru bunkers není ani kapka ropy z Íránu.
(Bloomberg, AP, Reuters)