Až bude chtít někdo napodobit slavnou loupež Mona Lisy z roku 1911, nepozorovaně se vkrade do místnosti uchovávající expresionistický poklad Výkřik, vyřízne obraz z rámu a bude si ho chtít nenápadně srolovat pod sako, bude mít pěknou smůlu. Edvard Munch neměl v době tvorby Výkřiku dost peněž na plátno, a tak své dílo, nedávno vydražené za 120 mil. USD, namaloval na karton.
Obraz provázel pohnutý osud i po jeho vzniku. Během druhé světové války byl v Norsku, okupovaném Německem, schováván v seníku. Vydražený Výkřik není zcela unikátní, jelikož ho Munch stvořil ve čtyřech provedeních. Vysoká cena za „pouhou jednu verzi“ by se proto mohla někomu zdát nepochopitelná. Zbylé varianty jsou ale roztroušeny po muzeích, tedy pro zájemce z řad privátních sběratelů nedostupné.
Munchův obraz lze ale těžko označit nejdražší kdy vydražený, což jsme se mohli leckde dočíst. Jak už asi čtenář ekonomicky zaměřeného serveru tuší, jde o to rozlišit nominální a reálnou hodnotu, a tedy očišťovat o inflaci. V takovém případě lze v nedávné minulosti narazit hned na tři aukčně prodaná díla, jejichž cena přepočtená na dnešní hodnotu se vyšplhala nad 120 mil. USD.
Hoch s píšťalou od Pabla Picassa namalovaný roku 1905 přišel o 99 let později nového majitele na 104,2 mil. USD, v dnešních penězích 124,3 mil. USD. Dva další – Portrét Dr. Gacheta od Vincenta van Gogha (prodán v roce 1990 za 82,5 mil. USD) a Tanec u moulin de la Galette od Pierre-Auguste Renoira (prodán v roce 1990 za 78,1 mil. USD) - svou dnešní hodnotou překračují 130 mil. USD.
Nejvzácnější díla se navíc často prodávají z ruky do ruky. Třeba Portrét Adele Blochové-Bauerové I. od Gustava Klimta v roce 2006 za 135 mil. USD koupil Ronald Lauder, zakladatel . Nejdražším uměleckým dílem v historii je pak pravděpodobně obraz Hráči karet od Paula Cézanna, který od řeckého loďařského magnáta George Embiricose loni získala katarská královská rodina za 250 mil. USD. Proti tomu se Výkřik zdá být ještě výhodná koupě.
(Zdroj: The Economist, Bloomberg)