Recese z let 2008-2009 možná poškodila dlouhodobý potenciál růstu amerického HDP víc, než s čím v současnosti kalkuluje Fed či ministerstvo financí. Po odeznění krize optimisté počítali s razantním oživením ekonomiky, návratu k dlouhodobému potenciálu, snížením nezaměstnanosti a zvýšením inflace. Pesimisté předpovídali období pomalého růstu, permanentně vysoké nezaměstnanosti a velmi nízké inflace v důsledku významných nevyužitých kapacit ve výrobě.
Ve výsledku došlo k prolnutí obou scénářů. Růst amerického HDP dosahuje v průměru 2,5 % ročně, což není příliš typické pro ekonomiku zotavující se z hluboké recese. Nezaměstnanost od ústupu krize sice klesla z 10 % o téměř dva procentní body, ale hlavně díky snížení počtu lidí hledajících práci. Inflace se přitom vrací na předkrizovou úroveň, což naznačuje, že odstup mezi potenciálem a skutečným výstupem není tak velký. Pokud by tomu tak bylo, měl by Fed mnohem méně prostoru pro stimulaci ekonomiky. Rozpočtový schodek státu by byl z mnohem větší části strukturální, spíš než anticyklický.
Centrální bankéři a vláda zodpovědná za fiskální politiku si takovou možnost zatím nepřipouští. Šéf Fedu Ben Bernanke v loňském roce prohlásil, že recese potenciál ekonomiky výrazně nesnížila. Zkušenost jiných zemí této domněnce nenahrává. Podle studie OECD z roku 2009 mapující vývoj ve 30 zemích krize ukrajují v průměru 1,5 % – 2,4 % z potenciálního HDP. Hlubší recese, jako třeba ta poslední, potenciální výstup snižují o 4 %. Podobná studie Mezinárodního měnového fondu (MMF), která pracovala s větším souborem zemí, zase ukázala, že sedm let po začátku bankovní krize se HDP pohybovalo v průměru 10 % pod předpokládanou předkrizovou trajektorií.
Příčiny toho efektu ekonomové OECD a MMF spatřují v tom, že krize trvale poškozují hlavní zdroje růstu: kapitál, pracovní sílu i technologický pokrok. Výsledkem je nevratná redukce potenciálního HDP. Nemusí to nutně znamenat trvale nižší úroveň růstu, jen stejné tempo nabrané z nižšího počátečního bodu.
Některé americké instituce se k tomuto opatrnějšímu vidění přiklánějí. Rozpočtový úřad Kongresu opakovaně snížil odhad potenciálního HDP. Pro letošek počítá s produkční mezerou 5 %, při zachování trajektorie z roku 2007 by tato mezera činila 10 %. Významnou úlohu při revizích sehrál ukazatel počtu ekonomicky aktivních lidí (pracujících, nebo hledajících práci), který od konce recese stagnuje. Prognóza z roku 2007 počítala se 160 miliony ekonomicky aktivních Američanů pro rok 2012. Podle posledních statistik z dubna toto číslo činilo jen 154 milionů. Příčiny mohou být dočasné: lidé hledání nového místa prozatím vzdali, protože dlouho žádné sehnat nedokázali; mladší ročníky zůstávají déle na školách a univerzitách. Velkou část z oněch šesti milionů, kteří z okruhu pracujících nebo práci hledajících vypadli, ale tvoří nezvratné ztráty ve formě předčasných odchodů do důchodu nebo invalidního důchodu.
Také Fed začátkem roku snížil odhad potenciálního HDP a produkční mezery kvůli překvapivě prudkému poklesu nezaměstnanosti. Podrobné zdůvodnění posunu není veřejné, ale interní studie centrální banky z roku 2011 odhaduje, že potenciální míra růstu americké ekonomiky mezi lety 2008 a 2010 dosahovala jen 1,8 %, což je výrazně pod 2,5 %, které centrální bankéři často uvádějí jako dlouhodobý trend.
Míra poškození potenciálního výstupu závisí zčásti na reakci měnové a fiskální politiky. Studie MMF tvrdí, že zemím, které na krize odpověděly agresivní měnovou a fiskální stimulací, strukturálními reformami a rychlým ozdravením finančního systému, se snížení potenciálního HDP podařilo zredukovat. Spojené státy se pokusily z těchto poznatků poučit, ale možná ne dostatečně.
(Zdroj: MMF, OECD, The Economist)