Neonacistická strana Zlatý úsvit vstoupila do řeckého parlamentu. Znak inspirovaný svastikou, hitlerovský pozdrav, Mein Kampf jako příručka, rasistická a antisemitská ideologie, rétorika proti imigrantům, hrozby proti novinářům, kult osobnosti: Zlatý úsvit je přímým nástupcem nacistické Národně socialistické německé dělnické strany NSDAP, která uvrhla Evropu a celý svět do krve a chaosu, píše francouzský list Le Monde.
Vzestup nacistické ideologie se netýká jen Řecka. V Lotyšsku letos v reakci na kritiky výročního pochodu bývalých Waffen SS prezident nacisty podpořil. V Rakousku je Svobodná strana Rakouska (FPÖ), extremistická formace, která žije nostalgií po tzv. třetí říši, favoritem příštích parlamentních voleb. V Maďarsku dnes Maďarská garda, dědička milicí strany hákového kříže, která organizovala vyhlazování Židů a Romů, Židy terorizuje a s Romy vyvolává střety.
Tento vzestup byl umožněn důkladným zpochybňováním soužití, do něhož se pustily extrémně pravicové strany, které přijaly strategii vypracovanou v Nizozemsku Stranou pro svobodu Geerta Wilderse počátkem tohoto tisíciletí. Spočívá v tom, že se názory o nerovnosti ras zakrývají kulturní maskou "boje proti islamizaci Evropy".
V kontextu ekonomické a sociální krize, která prospívá frenetickému hledání obětních beránků a zvyšuje obavy z úpadku starého kontinentu, se tato strategie ukázala být účinná tak, že jde z toho až strach. Umožnila rovněž extrémně pravicovým stranám, které přestaly být diabolizovány, aby se staly oporou či dokonce členy vládních koalic, a přispěla k banalizaci výrazů rasismus a antisemitismus v evropských společnostech. Konečně tato extrémní pravice zbavená diabolizace připravila půdu pro strany, s nimiž sdílí rasistickou a antisemitskou ideologii a které dnes mohou po vzoru Zlatého úsvitu spojovat úspěch ve volbách s otevřeným vyjadřováním své nenávisti.
Tváří v tvář této odstrašující situaci, kterou dnes ztělesňuje vstup neonacistických poslanců do řeckého parlamentu, v duchu solidarity prohlašujeme: "My všichni jsme řečtí Židé!" Nemůžeme akceptovat, aby v Řecku i jinde na našem kontinentu měli Židé, imigranti, muslimové, Romové nebo černoši strach o svůj život kvůli tomu, že jsou tím, čím jsou.
Všichni občané, politické strany, odbory a síly občanské společnosti, intelektuálové a umělci se musejí postavit proti extrémní pravici a umožnit život evropskému snu. Evropský sen, za nějž bojujeme, je snem o kontinentu, který si je vědom, že je postaven na troskách nacismu a vzpomínkách na holokaust. Je to sen o kontinentu zbaveném rasismu a antisemitismu. Je to projekt společnosti založené na soužití bez ohledu na hranice.
Aby se však tento sen uskutečnil, je třeba skoncovat se dvěma dogmaty. Především s dogmatem úspornosti, které umožňuje úspěchy populistických stran a omezuje perspektivy evropské mládeže na splácení dluhu, jako kdyby celé generace měly být obětovány na oltář věčných úspor.
Za druhé to je dogma Evropy jako pevnosti, které přispívá k rozvoji nálad proti imigrantům, jakož i k uzavírání hranic v době, kdy Evropa potřebuje imigranty, pokud chce zachovat zásadní prvek poválečné evropské identity: svůj systém sociální ochrany.
Nyní je prvořadé, aby evropské instituce podporovaly demokracii, sociální pokrok, rovnost mezi jednotlivci a ochranu těch, na něž se soustřeďuje rasové a sociální násilí vyostřované krizí.
V době, kdy je evropská myšlenka často snižována, se nám zdá být zásadní Evropu intenzivněji, rychleji posilňovat a dodávat mocný dech evropskému snu. Jestliže bychom tento sen nepodporovali, odsoudili bychom se k tomu, že bychom bezcílně bloumali uprostřed strašlivého snu, v Řecku stejně jako jinde v Evropě.