Rozvinuté ekonomiky neprocházejí zrovna šťastným obdobím. Čelí anemickému růstu a procházejí oživením, které nepřináší velkou tvorbu pracovních míst. Jsou zatíženy dluhem a obchodními deficity. Roste v nich příjmová nerovnost. A mají stále větší pocit, že se snižuje jejich schopnost konkurovat rozvíjejícím se ekonomikám. Kvůli slabé domácí poptávce se přitom mnohé rozvinuté země snaží o stimulaci investic a exportů, a to zejména v oblasti výrobního sektoru.
Vnímání rozdílů a vazeb mezi rozvinutými a rozvíjejícími se zeměmi je ale často ovlivněno mýty. Mezi ně můžeme zařadit následující:
Mýtem je to, že rozvinuté země stále více ztrácejí oproti rozvíjejícím se ekonomikám, a proto rostou jejich obchodní deficity. Pravda je taková, že celková obchodní bilance rozvinutých ekonomik se drží na stabilní úrovni a v posledních letech se dokonce zlepšuje. Dokazuje to následující graf vývoje čistých exportů, rozvinuté ekonomiky jako celek jsou vyznačeny oranžově:
Mezi jednotlivými zeměmi a regiony ale existují velké rozdíly. Propast mezi zeměmi s deficity (např. USA, Velká Británie, jih Evropy) a zeměmi s přebytky (např. sever či střed Evropy) se musí uzavřít. Známky toho, že by rozvinuté ekonomiky jako celek čelily úpadku, ale patrné nejsou.
Dalším mýtem je to, že za zhoršující se obchodní bilancí stojí úpadek výrobního sektoru. Pravdou totiž je, že hlavní negativní roli zde hrají dovozy primárních zdrojů, jejichž ceny prudce rostou. V roce 2008 dosahovaly rozvinuté ekonomiky v oblasti primárních zdrojů deficitu ve výši 3,3 %, ve výrobní oblasti ale 0,5% přebytku.
Mýtem je i to, že mezinárodní obchod se službami je malý a pokud roste, pomáhá to nízkonákladovým ekonomikám. Ve skutečnosti však vývoz služeb tvoří čtvrtinu současných exportů rozvinutých ekonomik a do roku 2013 by tento poměr mohl vzrůst na 30 %. Rozdíl mezi výrobou a službami je navíc stále méně patrný a oba sektory představují nedílnou součást ekonomiky. Není pravda ani to, že by v čele obchodu se službami stály „ekonomiky služeb“, jako například USA. EU je totiž před nimi, a to i pokud vyloučíme obchod mezi 27 zeměmi unie.
Podpora exportů by měla spočívat zejména v investicích do vzdělávání, infrastruktury a inovací. Snaha o snížení dovozů by se v první řadě měla opírat o snižování spotřeby primárních zdrojů. Tyto kroky nejsou zdaleka tak rizikové jako fakty nepodložené volání po protekcionismu.
Uvedené je výtahem z „Myths about trade, jobs, and competitiveness“, autory jsou Richard Dobbs, Jan Mischke, Charles Roxburgh.
(Zdroj: VOX)