Aktualizováno Švýcaři dávají jasně najevo, že budou hranici kurzu franku k euru na 1,20 bránit za každou cenu. Udržení tohoto kurzu na strukturálně podhodnocené úrovni k euru je ale stále dražší. Švýcarsko se tak dostalo do pozice kurzového manipulátora a zároveň jednoho z největších investorů do aktiv denominovaných v eurech. V tuto chvíli ale o šuplík plný těchto aktiv nikdo nestojí.
Není tak divu, že se Švýcaři usilovně snaží o vytvoření alternativního plánu. Některé z návrhů mají výraznou čínskou příchuť. Čína zvyšuje svou flexibilitu, co se týče omezení toku kapitálu a obchodního rozpětí, ve kterém se může pohybovat kurz renminbi (symptom toho, že Čína má nyní opačný problém než Švýcarsko – kapitál ji opouští). Švýcarsko naopak uvažuje o zavedení omezení toku kapitálu a o negativních sazbách. George Saravelos z k tomu uvádí:
SNB má, co se týče obrany hranice, nad kterou nechce nechat frank posílit, neomezenou palebnou sílu. Jediným omezením je tak její ochota zvětšovat rozvahu. Ve srovnání s jinými centrálními bankami má i v tomto ohledu ještě velký prostor. Náklady spojené s případným opuštěním limitu by byly navíc příliš velké. Frank by během pár dní posílil o 20 - 25 % a ekonomiku by postihl velký deflační šok v době, kdy se globální makroekonomický výhled zhoršuje. Trhy by se tak neměly ptát, zda SNB upustí od obrany limitu, ale dotaz by měl znít, jaké alternativní nástroje může použít.
Jednou z nejdiskutovanějších možností jsou negativní sazby. SNB by tak mohla po bankách požadovat poplatek za držení krátkodobých vkladů u této centrální banky. Riksbank v roce 2009 snížila depozitní sazbu na mínus 0,25 %, takže tento krok byl již vyzkoušen. Švédský bankovní systém ale netrápila nadměrná likvidita a negativní sazby tak měly minimální vliv. Ve Švýcarsku by ale došlo k okamžitému posunu všech sazeb, což by působilo negativně na příliv kapitálu a aktivity v oblasti hedgingu (nákup franků) u firem. Poškozena by byla ziskovost domácích bank, podpořeno by naopak bylo poskytování úvěrů. Centrální banka se ovšem již nyní obává jejich nadměrného objemu a bubliny na trhu s bydlením.
Možná by tak bylo lepší zavést omezení toku kapitálu. Vláda by například mohla uvalit daň na depozita či aktiva držená zahraničními subjekty. Tento krok by však poškodil pozici Švýcarska jako mezinárodního finančního centra a mohl by mít negativní vliv na strukturu trhu a kapitálových toků. Jinou možnost představuje požadavek na držení rezerv u pozic v zahraničních měnách. Banky by tak musely držet rezervy proti krátkým pozicím na eurech a dolarech. Takový krok by měl ale jen omezený vliv, protože tyto toky mají pouze menší význam.
Nejlepší tak možná bude, když SNB nechá nadále růst svou rozvahu a bude co nejrychleji eura diverzifikovat. V tom případě můžeme čekat velké prodeje eur proti dolaru, jenu, libře, kanadskému dolaru a likvidním měnám rozvíjejících se zemí. Pokud ale bude diverzifikace do dolaru příliš, začne Tim Geithner nazývat Švýcarsko kurzovým manipulátorem.
Vývoj kurzu švýcarského franku proti euru
(Zdroj: FTAlphaville)