Reálná možnost bankrotu je nedílnou součástí fungování každého odvětví. Ne vždy se ale týká i bank, a to sebou může nést významné náklady. Například během poslední krize došlo u některých bank k výraznému naředění podílu soukromých investorů na akciovém kapitálu bank; hodnota dluhopisů ale neklesla, protože dluhy podléhaly garanci vlád. Pokud za takovou garanci neplatí ani banky ani jejich věřitelé, jde o implicitní dotaci.
Popsaná dotace reprezentuje přesun zdrojů od vlády (a v konečném důsledku daňových poplatníků) k finančnímu sektoru. Odhad velikosti této podpory je předmětem velkého zájmu. Protože ale nemá jasně stanovenou cenu a je implicitní, odhady jsou komplikované. Jedním ze způsobů, jak implicitní dotaci bank odhadnout, je porovnat skutečný náklad financování bank s nákladem, kterému by čelily v případě, že by garance vlády neexistovaly. Výsledky aplikované na banky ve Velké Británii shrnuje následující graf. Na hlavní ose y leží celková částka odhadované dotace bankám, na vedlejší ose y vidíme odhadované zlepšení ratingu bank, které jim implicitní podpora vlády zajistila (ratingové stupně Moody’s):
Uvedený postup ukazuje, že v roce 2010 dosahovala implicitní podpora britských bank asi 40 miliard liber. Alternativní modely ji odhadují až na 120 miliard liber. Nalezení přesného odhadu je obtížné, ale i přes uvedené rozdíly můžeme říci, že všechna data poukazují na významný transfer zdrojů od vlády do bankovního systému.
Uvedené je výtahem z „The implicit subsidy of banks“, autory jsou Joseph Noss a Rhiannon Sowerbutts.
(Zdroj: VOX)