Čína v současné době čelí čtyřem problémům, které ale její vláda zatlačuje do pozadí. První z nich představuje výrazné zpomalení průmyslu, které potvrzují všechny dostupné indikátory. Tento vývoj je odrazem zpomalení všech součástí celkové poptávky (investice, exporty, spotřeba, prodeje automobilů). V tomto případě vláda problém zlehčuje s tím, že díky úsporám v energetické náročnosti již není vývoj spotřeby ropy či elektrické energie dobrým indikátorem vývoje v průmyslu.
Druhou problematickou oblastí je růst mezd, který ohrožuje konkurenceschopnost čínského průmyslu, a to zejména v segmentu výroby s nižší přidanou hodnotou. Vláda ale poukazuje na to, že ve vnitrozemí leží mzdy níž a zároveň podle ní existuje velký prostor pro růst produktivity.
Vedle uvedeného existuje riziko inflace, které zvyšuje růst jednotkových nákladů práce, který ještě nebyl promítnut do koncových cen v průmyslu ani službách. Vláda si však podle všeho nepřipouští, že stimulace poptávky růstem mezd není slučitelná s politikou nízké inflace.
A nakonec je tu zpomalující spotřeba domácností, patrná i přes zmíněný rychlý růst mezd. Vláda však věří, že bude schopna zastavit růst úspor domácností, který neutralizuje zvyšující se mzdy. Tuto svou víru drží i přesto, že se stále projevuje negativní efekt nedostatečné sociální sítě a stárnutí populace.
První z následujících grafů ukazuje vývoj nominálních mzdy, jednotkových nákladů práce a produktivity. Druhý graf porovnává jednotkové náklady práce v Číně s těmito náklady v USA. Rychlý růst čínských mezd, který je v posledních letech tažen zejména rostoucí minimální mzdou, by měl podporovat spotřebu. Zároveň ale vede k prudkému zhoršování konkurenceschopnosti Číny a dopadá negativně na průmysl.
(Zdroj: Natixis)