Krize v Evropě nabírá na intenzitě a roste tak i potřeba extrémnějších kroků, které by zabránily katastrofě. Odvážným, dobrým a zároveň téměř nemyslitelným řešením by bylo opětovné zavedení marky Německem. Euro by pak okamžitě oslabilo a zadlužené země, zejména Řecko, Itálie a Španělsko, by získaly finanční flexibilitu nutnou pro stabilizaci jejich situace. Opakované devalvace sice cestou k prosperitě nejsou, slabší euro by ale podpořilo konkurenceschopnost všech členů měnové unie, včetně Francie a Nizozemí. Tyto země by tak nakonec mohly v eurozóně zůstat i v případě, že Německo odejde. V zemích na periferii by začala nezaměstnanost klesat z velmi vysokých úrovní. Snížily by se ztráty lidského kapitálu i důstojnosti, kterých jsme nyní svědky.
Zavedení marky by nevyřešilo dluhovou zátěž, která jih Evropy trápí. Poskytlo by mu ale prostor k restrukturalizaci ekonomiky, včetně reforem trhu práce, k vyššímu výběru daní a obnovení důvěry investorů. Schopnost splácet dluhy by se okamžitě zlepšila, zvýšily by se zahraniční investice. Například ve Španělsku by vzrostla atraktivita realitního trhu, který je nyní pod tlakem. Příliv kapitálu by uklidnil investory, kteří se bojí nerealizovaných ztrát z hypotéčních úvěrů držených španělskými bankami.
Kdyby z eurozóny odešlo Řecko, musela by být změněna měna, ve které budou spláceny jeho dluhopisy vydané v eurech. Nebo by je muselo přestat splácet a to by mělo možná až katastrofické důsledky. Německo by ale mohlo zavést marku bez toho, aby měnilo formu svých pohledávek a závazků. Eura uložená v německých bankách by zůstala tak, jak jsou. Stejný postup by platil v případě vládního i firemního dluhu. Opuštění eura by mohlo probíhat postupně. Nejdříve by vláda mohla vydat dluhopisy v markách, následovaly by korporátní obligace. Německý průmysl by si bezpochyby prošel těžkým obdobím. Posun k silnější měně by mohl být během prvních několika let doprovázen podobnými zásahy, jaké dnes v oblasti kurzové politiky využívá Čína či Švýcarsko. Časem by se pak německý průmysl adaptoval a vrátil k prosperitě.
Podle kritiků by podobný plán vyvolal chaos. Opak je ale pravdou. Kapitál by proudil z „bezpečného útočiště“ směrem k produktivnějším investicím a výsledkem by byl lepší výhled pro celou globální ekonomiku. Zdroje, které jsou nyní směrovány na různé záchranné programy a garance, by změnily směr. Navíc lze současný stav jen těžko považovat za stabilní. Pokud budeme pokračovat v současném kurzu, situace pravděpodobně dospěje až k defaultům či obrovským fiskálním transferům.
Německo může být součástí Evropské unie a mít vlastní měnu stejně, jako je tomu v případě Velké Británie. Klíčové je, aby byly zachovány největší výdobytky Evropské unie, kterými jsou volný pohyb osob, zboží a služeb. Jen Německo je dost silné na to, aby ukončilo nefunkční monetární unii a přineslo do Evropy prosperitu.
Autory jsou Kenneth C. Griffin ze společnosti Citadel a Anil K. Kashyap z University of Chicago Booth School of Business.
(Zdroj: NYTimes)