Hospodářské a politické potíže Evropy a Spojených států přiměly některé asijské politiky a komentátory ke škodolibým vyjádřením na adresu „upadajícího Západu“. Zadostiučinění pociťují hlavně propagátoři „asijských hodnot“.
Singapurský diplomat a akademik Kishore Mahbubani nedávno vyzval představitelku barmské opozice Aun Su Ťij, aby místo dekadentní Evropy hledala vzory v obrozující se Asii s tím, že „tichý asijský pragmatismus přináší stálý hospodářský růst, zatímco Evropa chřadne a trápí se.“
V řadě zemí typu Thajska či Malajsie, které byly postiženy finanční krizí z roku 1997, přetrvávají trpké vzpomínky na tvrdá úsporná opatření uvalená Mezinárodním měnovým fondem (MMF) jako podmínku pro poskytnutí záchranných úvěrů. Nyní se podle mnohých karta obrátila a je čas, aby Západ na vlastní kůži pocítil následky žití nad poměry.
Ještě příkřeji podobné nálady vystihl bývalý malajský premiér (ve funkci strávil 22 let do roku 2003) Mahathir Mohamad. Podle něj „staletí dominance“ Západ přesvědčily, že „ví nejlíp, co je pro ostatní dobré: jeho hodnoty musí být přijímány jako univerzální; ty asijské jsou považovány za bezvýznamné.“
Mahathir medicínu předepsanou MMF odmítl, za což si vysloužil ostrou kritiku západních politiků a médií. Dnes může jízlivě poukazovat na dvojité standardy: před 15 lety Washington východoasijským zemím nakázal nechat předlužené banky padnout; v současné bankovní krizi západní politici zachraňují dobře placené finančníky z kapes daňových poplatníků.
Velmi hloubavý a vyvážený vhled do problematiky nabízí komentátor serveru Bloomberg Pankaj Mishra. Předně je kvůli propletené historii asijsko-evropských vztahů posledních století velmi obtížné hodnoty propagované jako „asijské“ přesněji vymezit a oddělit evropské příměsi od asijského základu.
Nejznámější zastánci asijského modelu typu singapurského Lee Kuan Yewa se často záměrně uchylují k líbivým extrémům: konfuciánská komunální harmonie proti západnímu amorálnímu individualismu, kolektivní blaho proti individuálním lidským právům, respekt vůči autoritě proti chaosu moderní demokracie, tvrdá práce a šetrnost proti impulzivnímu konzumu, spolupráce mezi vládou a byznysem proti bezohlednému laissez-faire.
Je velmi snadné zneužít hutného nánosu dějin a přivlastnit si odkaz starověkých mudrců v ideologickém boji o civilizační prvenství. V 19. století pokládal německý sociolog Max Weber Konfucia a jeho učení za příčinu čínské zaostalosti. Dnes se na filozofa odkazuje při vysvětlování poválečného úspěchu Japonska a Singapuru. Také formálně komunistický Peking se přihlásil k asijské renesanci pod záštitou konfuciánství a už od 80. let propaguje „socialistickou duchovní civilizaci“.
Rétorika Leeho a dalších je podle Pankaje pochopitelná. „Vyrůstali v koloniální éře, kdy bylo běžné ponižovat nebílé rasy. Pro jejich generaci se stalo téměř povinností prezentovat se jako protizápadní revolucionáři odhodlaní bránit vysokou ideu Asie. Navíc tito muži při pokusech o řízení etnicky roztříštěných společností zjistili, že vzdor vůči Západu je nejlepším způsobem jak nadchnout masy pro ideál národní jednoty.“
Tato taktika zdaleka není jen v repertoáru asijských politiků. Jejich evropští kolegové v posledních letech neustále opakují mantru národních či civilizačních hodnot, i když lokální ekonomiky vystavují globálním tokům kapitálu a zboží a zostřování různých forem nerovnosti. Není prakticky jediného dokumentu Evropské unie o vztazích s Ruskem, kde by se nemluvilo o „sdílených hodnotách“ nebo „společném dědictví evropské civilizace“. Pokrytectví, a snad i sebeklam, tohoto přístupu odkrývají americké diplomatické depeše zveřejněné serverem WikiLeaks, kde většina západních představitelů v soukromých hovorech přiznává, že Rusko se vydalo jinou cestou než Západ.
„Politici na Západě i na Východě se ve svých projevech stále více uchylují ke kulturnímu nacionalismu, obzvlášť proto, že se vzdávají ekonomické suverenity ve prospěch transnacionálních sil globalizace,“ píše Pankaj a dodává, že „jakékoli řeči o mocných Asiatech by v nás měly vzbudit podezření.“ Jak napsal jeden z propagátorů asijských hodnot, malajský Anwar Ibrahim: „Asie je v procesu utváření vlastní existence. Tento dlouhý a intenzivní proces hodnocení a pochopení sebe sama teprve začíná.“
(Zdroj: Bloomberg, RIA Novosti, EU Country Strategy Paper 2007-2013: Russian Federation)