V mnoha zemích OECD nastal propad nominálních sazeb. Jeho příčinou je fakt, že tyto země jsou považovány za bezpečná útočiště. Svou roli hraje i monetární politika. Příkladem jsou Spojené státy, Velká Británie, Německo, Finsko či Nizozemí. Reálné sazby jsou pak v těchto zemích negativní, což ulehčuje proces oddlužení. Na druhou stranu to ale může snižovat poptávku po vládních dluhopisech, které v současnosti nabízejí velmi nízkou reálnou návratnost.
V Japonsku leží nominální sazby velmi nízko již od poloviny 90. let. Inflace byla ale v průměru negativní a reálné výnosy tak zůstaly atraktivní. To ulehčilo financování veřejného dluhu domácími subjekty i v delším období. Je ale možné, aby po delší dobu trvala situace, kdy jsou reálné sazby negativní? V situaci, kdy ekonomiku tíží vysoký dluh, znamenají výhodu. Platí to ale pouze v případě, že neodrazují investory. Pak se ale musíme ptát, jakými jinými aktivy by investoři vládní dluhopisy, které přinášejí negativní reálný výnos, nahradili?
Vývoj výnosů desetiletých vládních dluhopisů a inflace ve Spojených státech a Japonsku ukazují následující dva grafy:
Již nyní je patrné, že v zemích s negativními reálnými sazbami klesá ochota investorů k nákupům vládních dluhopisů. Návratnost investic do akcií v zemích jako jsou USA, Německo, Velká Británie či Francie je ale nejistá a může být i silně negativní. To samé platí o nákupu nemovitostí a akcií v rozvíjejících se ekonomikách. Je tedy možné, že investoři budou donuceni spokojit se s negativními reálnými výnosy i v následujících letech.
(Zdroj: Natixis)