Hliník půjde nahoru, hliníkárny ještě víc, shodnou se analytici. Největší potenciál má Rusal

Akcie hliníkárenských společností by v nadcházejících měsících měly vynášet víc než kov, který zpracovávají. Takový je konsensus analytiků oslovených agenturou Bloomberg. Skladové zásoby hliníku jsou sice dostatečné, většina je jich ale vázána ve finančních kontraktech, a je tak momentálně nedostupná, což vytváří tlak na růst cen.

Ruský Rusal, největší světový producent, by na burze v Hongkongu měl oproti současné tržní ceně posílit o 35 %, jeho norský konkurent Norsk Hydro o 27 %, vyplývá ze zprůměrovaných cílových cen 19 analytiků. Americká jednička Alcoa by měla přidat 21 %; od začátku roku se drží v plusu 1,7 %. Cena samotného hliníku by se podle mediánu 15 analytiků měla do 12 měsíců na burze v Londýně vyšplhat o 19 % výš na 2200 USD za metrickou tunu.

Podle odhadů Morgan Stanley by letošní celosvětová produkce na úrovni 45 mil. tun měla jen mírně překročit spotřebu. Dalších 11,4 mil. tun široce využívaného kovu čeká ve skladech, což je sice rekordní množství (ještě před dvěma lety to nebyla ani polovina), ale z něho je 65 % zarezervováno v rámci futures kontraktů. „K tomuto materiálu se nelze dostat, jelikož je vázán v transakcích na financování skladových zásob,“ tvrdí Peter Richardson, hlavní ekonom pro kovy v australské pobočce Morgan Stanley. Vzhledem k objemům takto nasmlouvaných obchodů počítá s omezením na straně nabídky.

Futures kontrakty momentálně naznačují, že ceny hliníku budou růst až do roku 2022. Obchody jsou většinou konstruovány jako tzv. prolongační nákupy, jež obsahují jak nákup v nejbližším období, tak prodej k pozdějšímu datu. Zájemce spekuluje na růst ceny v mezidobí a vydělá, pokud rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou překročí náklady na skladování a pojištění. Podle Credit Suisse si šikovní investoři ročně přijdou na 6-9 %.

Kupci žádající fyzický kov si tak musí připlatit. A počkat. Prémie navrch oficiální kotace na Londýnské burze kovů (LME) za jednu tunu se momentálně pohybuje kolem 200 USD za tunu, přičemž do roka by měla vzrůst o 20 %. Čekací doba v některých skladech přesahuje jeden rok. Po mnoha stížnostech LME, která spravuje největší sklady hliníku na světě, v dubnu změnila pravidla a zvýšila objemy kovu, který musí být každý den dodán. V nizozemském přístavu Vlissingen se na dodávku hliníku čeká 56 týdnů, v americkém Detroitu 49 týdnů.

Vysoké prémie pomáhají slévárnám, které od loňského května čelí medvědímu trhu. Z vrcholu na 2750 USD za tunu se od té doby hliník svezl na 1800 USD za tunu. Produkce přitom vystoupala na nejvyšší úroveň v historii a do toho přišlo zpomalení světové ekonomiky. Rusalu, který se 47,4% podílem ovládá miliardář Oleg Děripaska, se v 1Q12 propadl čistý zisk meziročně o 84 %. Společnost oznámila, že zvažuje uzavření některých starých provozů. Rio Tinto, druhý největší světový producent, ohlásilo za první pololetí 93% propad zisku hliníkárenské divize. Americká Alcoa si díky solidní domácí poptávce ve 2Q12 vedla relativně slušně: čistý zisk jí po očištění klesl meziročně z 32 na 6 centů na akcii.

Prudkým propadům zisků odpovídají výkony akcií hliníkáren na burze. Rusal za poslední rok odepsal téměř 50 %, jeho čínský konkurent Aluminium Corporation of China přes 40 %. Akcie Alcoa během uplynulých 12 měsíců ztratily 30 % své hodnoty. Norsk Hydro se na burze v Oslu oproti loňskému srpnu prodává o 25 % levněji.

Situace by se měla zlepšit v příštím roce, hlavně díky oživení poptávky v Číně, která je největším konzumentem hliníku. Její ekonomika by měla podle mediánu 26 analytiků zrychlovat růst alespoň v následujících třech kvartálech. Celosvětová poptávka by podle britské banky Barclays měla vzrůst o 6,2 %. Alcoa letos počítá se 7% nárůstem.

V porovnání s kovem, který produkují, se akcie hliníkáren v posledních letech vyvíjejí volatilněji, a to oběma směry. V roce 2009 hliník přidal 45 %, zatímco třeba Norsk Hydro posílil o 75 %. Na loňský 18% pád cen hliníku reagovaly akcie Norsk Hydro poklesem o 35 %, Rusal odepsal 59 % a Alcoa klesla o 44 %.

Podle šéfů zmiňovaných společností odvětví krom vysokých prémií za fyzické dodání nyní pomáhají klesající náklady. Cena oxidu hlinitého (meziprodukt mezi těženou horninou bauxit a hliníkem) klesla v Austrálii z loňského maxima 418 USD za tunu na 314 USD za tunu. Ze dvou tun bauxitu se vyrobí zhruba tuna oxidu hlinitého, z něhož se pak elektrolýzou získá kolem půl tuny hliníku. Řada sléváren také může spoléhat na státní podporu, třeba ve formě garance levné elektřiny od úřadů v Číně, kde by produkce podle odhadů Morgan Stanley měla příští rok vzrůst o 9,4 %.

(Zdroj: Bloomberg, CNBC, Reuters, Fox Business)