Čínské ocelářství vykazuje v současnosti známky vážných problémů, které sebou nese jeho velikost a dřívější mimořádně rychlá expanze. Ekonomika se přitom pohybuje směrem od veřejných investic a bude pro ni těžké absorbovat veškerý objem doma vyrobené oceli. Následně může dojít k poklesům cen železné rudy, k poklesu kurzu australského dolaru a oslabení celosvětových cen oceli.
Když se Čína v roce 2008 rozhodla pro stimulační programy, bylo to možná nutné z hlediska stabilizace ekonomiky, nyní se však zdá, že byly příliš velké a příliš se orientovaly na stavebnictví. V jejich důsledku došlo i k obrovskému nárůstu produkční kapacity v ocelářství, výrobě cementu a hliníku. Ve stejnou dobu exportní poptávka klesala a stejně se chovaly ceny nemovitostí. První graf ukazuje výrobní kapacitu čínské produkce oceli a míru jejího využití:
Čínská poptávka po oceli dosáhla podle našeho názoru svého krátkodobého maxima. Druhý graf ukazuje vývoj spotřeby oceli v milionech tun za rok v USA, Japonsku a Číně. Vyznačeno je i pokračování trendu ve spotřebě a odhad společnosti Pimco, který počítá s tím, že tempo růstu čínské spotřeby oceli v následujících letech znatelně klesne:
Současnou produkční kapacitu čínského ocelářství odhadujeme na 850 milionů tun, v roce 2011 bylo vyrobeno jen 683 milionů tun oceli. Z toho sama Čína spotřebovala 631 milionů tun, zbytek tvořil nárůst zásob. I kdyby poptávka v tomto roce stagnovala, poptávka po nově vyrobené oceli by dosáhla 580 milionů tun. Růst poptávky se očekávat nedá, protože v minulých letech byla podporována stimulačními programy a nové programy nejsou pravděpodobné. Návratnost aktiv v tomto odvětví zůstává nízko, protože se drží pod 6 %.
Jestliže se na budoucí vývoj spotřeby oceli v Číně díváme z perspektivy spotřeby na hlavu, může její růst dosahovat vysokého tempa. Podle konsenzu tak tato spotřeba dosáhne do pěti či sedmi let miliardu tun ročně. To je ale podle nás nepravděpodobné. Velká populace a vláda, která chce dosáhnout vysokého růstu, ještě neznamená, že ho bude skutečně dosaženo tak, jak to bylo v minulých letech. Během nich významně pomáhal zahraniční kapitál, který do země táhly nízké náklady práce. Pokud se tento ekonomický model mění, nedá se čekat, že spotřeba oceli poroste tak jako v minulosti. Namísto pohledu z perspektivy spotřeby oceli na hlavu je lepší podívat se na kumulativní vývoj výroby oceli. Ta se totiž ve skutečnosti spotřebovává během několika let, a ne okamžitě, jako třeba elektřina. Pokud například ekonomika poroste 7% tempem, musí být vyrobeno stejně elektřiny jako minulý rok a ještě o něco více. Ale ve chvíli, kdy se dokončí stavby z minulého roku, je veškerá produkční kapacita ocelářství volná k budování nových staveb. Čína může poptávku po oceli uspokojit již ze stávajících kapacit.
Následující graf pak ukazuje, že je obvyklé, aby roční spotřeba oceli v poměru ke kumulativní spotřebě klesala. Ukazuje to příklad Japonska a USA. V grafu je vyznačen očekávaný vývoj u Číny v případě pokračování současného trendu a projekce společnosti Pimco:
V úvahu musíme brát i to, že poptávka po oceli bude klesat s tím, jak se urbanizace pohybuje směrem na západ. Tento region dosahuje spolu se středem země menšího tempa růstu a i poptávka po oceli tedy bude nižší.
(Zdroj: Pimco)