V Rusku pokračuje debata o osudu významné části ekonomiky, která zůstává v rukou státu. Na jedné straně stojí představitelé silových struktur v čele s Igorem Sečinem, šéfem státního ropného těžaře Rosněfť, podle něhož by si měl kontrolu nad velkými energetickými nebo infrastrukturními společnostmi v maximální míře podržet stát, pokud možno pod kuratelou siloviků. Liberálněji naladění protivníci jsou soustředěni ve vládě, hlavně kolem osob premiéra Dmitrije Medveděva a vicepremiéra Arkadije Dvorkoviče. Ti by do státních korporací v zájmu omezení korupce a zvýšení efektivnosti rádi pustili soukromé investory, nejlépe jako většinové vlastníky. Arbitrem sporu bude, stejně jako v minulosti, prezident Vladimir Putin.
Nejživěji konflikt probíhá v elektroenergetice, kde státní podniky potřebují restrukturalizaci a velké finanční prostředky na modernizaci a obnovu výrobních kapacit a sítí. V součtu jde o společnosti FSK (patří jí páteřní soustavy) a MRSK (distribuční soustavy), které spravují přenosové sítě, a energetické podniky Inter RAO a RusHydro.
Sečin navrhuje, aby se konsolidace a rekapitalizace sektoru točila kolem jím kontrolovaného holdingového podniku Rosněftěgaz. Ten sám žádnou provozní aktivitu nevyvíjí, patří mu ale 75,16 % akcií Rosněfti (v Rusku největší) a 10,74 % akcií plynárenského gigantu Gazprom. Právě skrze Rosněftěgaz ruský stát kontroluje Rosněfť a, spolu s dalšími státními fondy, i Gazprom. Podle Sečinova plánu se síťoví provozovatelé FSK a MRSK sloučí v jednotnou národní přenosovou soustavu, ovládanou Rosněftěgazem. Ten také s pomocí speciálně vytvořené dcery poskytne RusHydro a Inter RAO 164 mld. RUB na kapitálové investice.
Vicepremiér Arkadij Dvorkovič, který v Medveděvově kabinetu zodpovídá za palivoenergetický sektor, minulý týden do Kremlu poslal vlastní plán konsolidace ruské elektroenergetiky. Podle vládní verze by síťové společnosti byly taktéž sloučeny, ovšem bez účasti Rosněftěgazu. Dvorkovič navíc navrhuje, aby volné prostředky, které za osm let existence Rosněftěgaz nashromáždil (společnost vyplácela dividendy jen jedinkrát), byly formou zvláštní dividendy odvedeny vládě jako jejímu 100% vlastníkovi.
Na konci loňského roku měl Rosněftěgaz na účtech 50 mld. RUB. Ty nashromáždil převážně z dividend vyplácených Rosněftí a Gazpromem, které byly v holdingu zadrženy a nikdy se nedostaly do státního rozpočtu. Podle Dvorkovičova plánu nyní vláda peníze Sečinovi sebere a použije je na přímou rekapitalizaci RusHydra. Rosněftěgazu by tak zbyla pouze role minoritního akcionáře v Inter RAO. Vládě by poté zůstala možnost konsolidované společnosti privatizovat. Pokud by se naopak dostaly pod vliv Rosněftěgazu, Sečin a jeho kolegové z bezpečnostního aparátu by je do soukromých rukou vydali jen stěží.
Dvorkovič ve svých výhradách vůči Sečinově pojetí argumentuje tím, že plán šéfa Rosněfti postrádá jasně vymezené zdroje financování (podle odhadů by konsolidace mohla vyjít na 600 mld. RUB, kolem 400 mld. Kč) a že je také v rozporu se zákonem o elektroenergetice, podle něhož je zakázáno společné vlastnictví výrobních kapacit a rozvodných sítí.
Diskuze o „druhé vlně“ privatizace státního majetku se v Rusku vede už několik let a velkou roli v ní hraje negativní zkušenost z prvního kola z poloviny devadesátých let, kdy byla velká část ropného a metalurgického sektoru levně rozprodána několika oligarchům s dobrými konexemi v Kremlu.
Ještě minulý rok Medveděv tvrdil, že v roce 2012 stát na privatizaci získá 15 mld. USD. "Potenciál této cesty se vyčerpal," prohlásil tehdejší ruský prezident a kritizoval všemocnou ruku státu, která brzdí možnosti rozvoje. "Nechci budovat státní kapitalismus. Projevem teze o tom, že stát má vždycky pravdu, je korupce a absence tržních mechanismů," dodal.
Privatizace teď patří mezi sedm hlavních priorit Medveděvova kabinetu. Premiér hned na prvním zasedání vlády potvrdil, že prodej balíků akcií státních společností musí dostat nový jízdní řád. A jeho první vicepremiér Igor Šuvalov vysvětlil, že půjde o zrychlení prodeje. Prezidentská administrativa ale založila na koleje zrychlené privatizaci brzdící klín.
Putin ve stejný den, kdy jmenoval nynější vládu, výrazně seškrtal seznam podniků určených k privatizaci, a navíc z něj vyňal energetické společnosti, včetně Rosněfti, jejíž jednu, státem přímo vlastněnou akcii, zapsal na seznam neprodejných, tedy strategických aktiv státu.
Velkému tlaku na privatizaci nyní čelí diamantový monopol Alrosa. Kolos, který ovládá přes 90 % ruských diamantových nalezišť, v poslední době hlásí prudký pokles těžby a představitelům ruské vlády dochází s nerentabilitou společnosti trpělivost. Záměrem privatizace by bylo jednak zvýšit konkurenceschopnost podniku a zároveň získat zdroje pro modernizaci infrastruktury jakutského regionu, kde se část nalezišť nachází. Podle Šuvalova by transakce probíhala ve spolupráci s regionálními úřady.
„Oni by sice raději viděli podnik stále ve státních rukou, ale celý region čelí vážným problémům s infrastrukturou, které by mohly být prodejem Alrosy řešeny,“ uvedl Šuvalov a dodal, že vlastnický podíl ve společnosti státu nepřináší prospěch. „Nevidíme z toho žádné dividendy ani žádné jiné příjmy,“ prohlásil první vicepremiér.
(Zdroj: Kommersant, Čro, FCP)