Celková hodnota exportů zemí evropské patnáctky do Číny vzrostla mezi lety 1999 a 2011 6,7 krát. Pokud vezmeme v úvahu silný růst čínské ekonomiky, není tento vývoj překvapivý. EU s Čínou dosahuje významných obchodních deficitů a její exporty do Číny byly v roce 2011 ve srovnání s exporty do USA asi poloviční. I tak se ale Čína stala pro EU významným vývozním trhem.
Míra, s jakou je čínský trh exportně využíván, se však u jednotlivých evropských zemí velmi liší. Jasně zde vítězí Německo, obrovský růst exportů do Číny zaznamenalo i Španělsko a Belgie. Naopak v případě Francie, Finska a Švédska dosahoval tento růst podprůměrných hodnot. Vývoj vývozů do Číny u jednotlivých zemí shrnuje následující graf:
Podíl německých exportů na celkových exportech zemí evropské patnáctky do Číny vzrostl z 36 % v roce 1999 na 50 % v roce 2011. Tyto vývozy v jeho případě představují 2,5 % HDP, což je z evropských zemí zdaleka nejvíce. Zasloužilo se o to především strojírenství a výroba automobilů. Zde se podíl Německa na celkových vývozech EU do Číny zvýšil z 39 % v roce 1999 na 61 % v roce 2011.
Je tedy jasné, že co se týče exportů do Číny, Německo stojí výrazně před ostatními evropskými zeměmi. Podařilo se mu těžit z investičního boomu v Číně, který tam probíhal v posledních deseti letech. Tento úspěch ale představuje zároveň riziko pro německé výrobce investičního zboží. Pokud by v Číně přišlo tvrdé přistání, dolehlo by na ně velmi citlivě. Někteří ekonomové jsou přitom ohledně dalšího růstu Číny pesimisty. Tvrdí například, že vysokého růstu již nelze dosahovat bez toho, aby byly provedeny institucionální reformy. Na druhou stranu je ale možné očekávat, že přístup na čínský trh může německým společnostem ulehčit diverzifikaci vývozů do jiných než evropských zemí, které nyní čelí krizi.
Uvedené je výtahem z „How Fast Is the Boat to China?“, autory jsou Thomas Grennes a Andris Strazds.
(Zdroj: EconoMonitor)