Trhy obecně vnímají Bernankeho projev v Jackson Hole jako trochu více nakloněný k holubicím, než se čekalo, nešlo ale o něco, co by měnilo současnou situaci. Na druhou stranu šéf Fedu uvedl, že situace na trhu práce budí „velké obavy“, dochází k „obrovskému utrpení a mrhání lidským talentem“ a vysoká nezaměstnanost může způsobit „strukturální škody, které mohou přetrvat roky“. Podobná slova jsou na centrálního bankéře extrémně silným vyjádřením a dávala by smysl, kdyby po nich přišly konkrétní kroky.
Otázkou ale je, jaké kroky by to byly. Trhy se obecně domnívají, že smysl má pouze další kolo kvantitativního uvolňování. Většina ekonomů má za to, že FOMC ohlásí QE3 před koncem roku, mnozí se domnívají, že bude ohlášeno už na zasedání 12. – 13. září. Bernankeho slova nedávají důvod tomu nevěřit, můžeme se ale ptát, zda by další QE bylo efektivní a zda by mělo být doprovázeno změnou komunikační politiky.
Zastávám názor, že standardní pohled významně podhodnocuje efekt, který mělo snížení dlouhodobých sazeb na ekonomiku během prvního QE v letech 2008 a 2009. Tou dobou došlo k obrovskému nárůstu poptávky po likviditě. Ta mohla být uspokojena jen růstem depozit bank u Fedu. Na počátku 30. let udělal Fed tu chybu, že tuto poptávku neuspokojil a výsledky byly katastrofální. Další kola QE měla ale menší efekt a je možné, že QE fungovalo hlavně proto, že měnilo očekávání ohledně toho, jak dlouho budou sazby nízko. Celkově je pak jasné, že další kola QE nemohou mít velký efekt, protože výnosy dluhopisů leží již nyní nízko. I kdyby se Fed zaměřil na cenné papíry spojené s hypotéčním trhem, je těžké si představit, jak by to vyřešilo současné problémy v oblasti nezaměstnanosti.
Musí tak dojít ke zvážení dalších nekonvenčních kroků. Jedním z nich je změna politiky komunikace. Doposud Fed tvrdil, že bude držet sazby nízko po dlouhou dobu, výsledky jsou ale i zde pravděpodobně minimální. Michael Woodford, Paul Krugman a další tvrdí, že Fed musí být mnohem agresivnější. Woodford například navrhuje, aby se Fed zavázal, že zvýší současný nominální produkt na úroveň danou trendem před rokem 2008. Tento rozdíl nyní představuje 15,6 %, a pokud by Fed postupoval tímto způsobem, znamenalo by to, že by držel sazby u nuly i poté, co by inflace překročila cíl ve výši 2 %. Tento bod je klíčový, protože taková strategie by zvedla očekávání budoucího nominálního produktu a tím i investiční výdaje a spotřebu.
Jde samozřejmě o radikální návrh a Fed by ho pravděpodobně zvažoval pouze v případě, kdyby se ekonomická situace ještě znatelně zhoršila. Sám Bernanke ale otevřel možnost, že sazby by zůstaly u nuly i poté, co by standardní pravidla indikovala nutnost jejich zvýšení. Ukázal tak, že nevěří tomu, že by samotné QE vyřešilo problém s nezaměstnaností. To pak může představovat důležitý bod v dalším vývoji monetární politiky.
(Zdroj: Blog Gavyna Daviese)