V prosinci 2011 tomu bylo dvacet let od rozpadu bývalého Sovětského svazu. Ten byl důsledkem systematických nedostatků jeho ekonomického a politického systému. Jeho instituce, jejichž základ byl většinou položen již ve 20. a 30. letech, byly příliš rigidní a nebyly schopny adaptace na konec 20. století. V 70. a 80. letech umožňovaly vysoké ceny ropy vládě, aby udržovala problémy v průmyslu, zemědělství a dalších částech ekonomiky a společnosti pod kontrolou, nakonec to ale na udržení celého systému nestačilo. Když vzpomínám na jeho rozpad, nemohu se vyhnout otázce, zda Rusko nepostihne stejný osud.
Rozpočet Sovětského svazu silně závisel na příjmech z těžby nerostných surovin. Když pak v polovině 80. let došlo k poklesu cen ropy, vyvolalo to velkou krizi, která vedla k pádu režimu. I dnešní rozpočet Ruska závisí na příjmech z nerostných surovin. V roce 2010 tvořily příjmy spojené s těžbou ropy a zemního plynu 46,1 % celkový příjmů. V roce 2011 bylo možné pokrýt rozpočtový deficit pouze v případě, pokud by se ceny ropy držely nad 120 dolary za barel. Jestliže by došlo k propadu cen energií, vypukla by okamžitě rozpočtová krize. Vláda by tak měla preventivně přikročit ke změně na straně výdajů, o takových krocích ještě ale ani nezačala uvažovat. Rozpočty pro roky 2010 – 2014 počítají s cenou ropy na 100 dolarech za barel v roce 2012, 97 dolarech za barel v roce 2013 a 101 dolarech v roce následujícím. Na výdajové straně se zase počítá s vysokým růstem výdajů na obranu a bezpečnost.
Vládnoucím elitám stoupla popularita v letech 1999 – 2008, kdy došlo k prudkému růstu životního standardu. Ten byl výsledkem radikálních reforem (mikroekonomická liberalizace, finanční stabilizace a privatizace). V letech 1999 – 2003 byl růst tažen zejména průmyslovým sektorem, poté hlavně těžbou nerostných surovin a investicemi. Korupce, špatné podnikatelské prostředí a slabý zpracovatelský průmysl ale ekonomiku nadále tíží. To vše přispělo k silnému propadu, který přišel v letech 2009 a 2009, a tlumilo následné oživení.
Největší problém dnešního Ruska představuje obrovská korupce ve veřejných institucích – v soudnictví, policii a státních zastupitelstvích. Propadly jí i největší obchodované firmy jako například (9,81 USD, 0,26%), Transněft, VTB, či Rosatom. A korupce je patrná i ve volebním systému, což lze sledovat například na manipulaci s výsledky voleb.
Opakujícím se jevem v ruské historii posledních dvou set let je opakované střídání reforem a jejich rušení či modifikace. I Brežněvova perestrojka a demokratické reformy 90. let tak byly vystřídány Putinovým přístupem tvrdé ruky. V minulosti se stávalo, že snahy o potlačení reforem byly ukončeny prohranými válkami. Válka v Afghánistánu například ukončila období Brežněvovy stagnace. Současný vývoj tak může skončit podobně, potenciální konflikt se může objevit zejména na území bývalého Sovětského svazu, kde spolu o vliv soupeří Rusko, EU a Čína. Pokud ke konfliktu skutečně dojde, Rusko bude velmi zranitelné, protože jeho vedení považuje kolaps bývalého Sovětského svazu za největší geopolitickou katastrofu minulého století.
Autorem je Kirill Rodionov.
(Zdroj: EconoMonitor)