Aktualizováno Mnozí pozorovatelé evropské dluhové ságy již pochopili, že ECB je jedinou evropskou institucí, která je schopná zabránit rozpadu eura. EFSF/ESM jsou totiž špatně navrženy a jejich zdroje nedostačují.
Kritika postupných kroků ECB zapomíná na to, že tato instituce byla vytvořena tak, aby se podobala Bundesbance. Jejím hlavním cílem přitom byla cenová stabilita. Jen tak bylo možné přesvědčit Němce, aby se vzdali marky a sdíleli měnu se zeměmi, jako je Itálie.
Nyní se zdá, že monetizace dluhu jižních zemí (ať již nákupy dluhopisů na primárních či sekundárních trzích či omezením rizikových prémií) představuje jediný způsob, jak zachránit euro. Není proto překvapivé, že Němci toto odmítají.
Prezident ECB Mario Draghi tak má problém. Ten se netýká ani tak Bundesbanky jako Angely Merkelové. Ta je na jednu stranu obviňována z toho, že jde proti vlastnímu lidu, na druhou stranu chápe riziko, že se zapíše do dějin jako ta, která pohřbila euro, což by i pro Němce znamenalo velké náklady. Draghi se s tímto konfliktem doposud vypořádal tím, že kladl důraz na podmínky, které tvořily součást nákupu vládních dluhopisů periferie. Rozumnější by ale bylo popsat současný problém tak, jak se nyní jeví: Nejde už o evropskou věc, ale o riziko pro celou globální ekonomiku. Je totiž patrné, že vývoj v eurozóně má negativní dopad na globální růst a nezaměstnanost v Evropě i v USA. O negativním efektu možného defaultu Španělska a Itálie ani nemluvě. A pro Bundesbanku by bylo těžší zbavovat se své mezinárodní zodpovědnosti než zodpovědnosti, kterou má za vývoj v Evropě.
Globální problém vyžaduje globální řešení. Jeho příkladem byl rok 2008, kdy Fed snížil sazby a podpory se mu dostalo od Bank of Canada, Bank of England, ECB, Sveriges Riksbank, Swiss National Bank a Bank of Japan. Prostor pro mezinárodní fiskální spolupráci je dnes omezený. ECB by se tak měla zavázat k udržení výnosů vládních dluhopisů v rozumném rozpětí, a to s možnou podporou dalších centrálních bank. Fed by mohl rozjet další kolo QE.
Autorem je profesor makroekonomie na Universita Di Bologna Paolo Manasse.
(Zdroj: VOX)