Stárnutí čínské populace přidělává starosti mnoha úředníkům a ekonomům zabývajícím se složitým důchodovým systémem druhé nevětší ekonomiky světa. Finanční zátěž pro státní rozpočet se zvyšuje i s rozšiřováním nepřehledného spletence programů, které před třemi lety začaly fungovat i ve venkovských oblastech.
Objem chybějících finančních prostředků na pokrytí penzijních výdajů by podle ekonomů mohl v následujících 20 letech dosáhnout 10,8 bilionu USD, což je částka převyšující třeba úctyhodné zahraniční rezervy Pekingu, které se pohybují kolem 3 bilionů USD.
Systém dále zatěžuje několik faktorů. Konzervativní čínské penzijní fondy se zatím drží bezpečných, avšak méně vynášejících aktiv, obyvatelstvo se dožívá stále vyššího věku, chodí častěji předčasně do důchodu a procento lidí v produktivním věku klesá.
Problém nabyl takových rozměrů, že se v příštím roce, po nástupu nové vládní garnitury, všeobecně očekává zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu. Stát bude muset navíc do penzijních fondů nalít miliardy jüanů, aby mohly být penze vypláceny v plném rozsahu.
Vyřešení penzijního hlavolamu je pro Čínu veledůležitým úkolem. Jistota solidního zajištění ve stáří dodá milionům vydělávajících lidí důvěru v budoucnost, což by je mělo rozhýbat k většímu utrácení a menšímu hromadění úspor. Ve výsledku by se ekonomika měla stát více závislou na domácí spotřebě, která by tak měla převzít štafetu od dosavadního tahouna růstu - investic.
Skokové stárnutí obyvatelstva je daní, kterou země platí za kroky k radikálnímu omezení růstu populace v 70. letech minulého století, známé jako politika jednoho dítěte. Počet lidí starších 65 let dnes v Číně dosahuje 126 milionů, což odpovídá celkovému obyvatelstvu Japonska. Proces navíc probíhá extrémně rychle. Zatímco ve Velké Británii či Spojených státech demografický přechod trval jedno století, Čína si ho odbude za 40 let. Obrat k nezvratnému zmenšování ekonomicky aktivní části obyvatelstva by měl přijít už za tři roky.
Vláda si je výzev vědoma a v odpověď urychlila zavedení dobrovolného systému penzijního připojištění pro 657 milionů lidí z venkova, který funguje od roku 2009. Na dosažení minimálního důchodu 55 jüanů (kolem 9 USD) měsíčně, což je zhruba desetina venkovské průměrné mzdy, je potřeba odvádět alespoň 100 jüanů ročně pro dobu 15 let. Ve východních provinciích a velkých městech jsou penze až třicetkrát vyšší, jelikož si lidé i zaměstnavatelé mohou dovolit přispívat do systému víc.
Většinu finančního břemene však nese stát, bez ohledu na typ systému. V minulém roce musel Peking dotovat rozpočet venkovského penzijního programu skoro ze dvou třetin, individuální příspěvky stačily na pokrytí 39 % výdajů.
Na první pohled se penze v absolutním měřítku kvůli nízkým výplatám nezdají být tak velkou zátěží. Srovnávací studie OECD však čínský systém zařadila mezi nejštědřejší a nejhůře udržitelné. Nahrazovací poměr (replacement rate), který v čitateli udává potenciální důchodové příjmy po odchodu z pracovního procesu a ve jmenovateli průměrnou mzdu za odpracované roky, činí v Číně velmi slušných 78 %, což je nad průměrem OECD ve výši 57 %. Ve Francii tento poměr činí 49 %, ve Spojených státech 39 %, v Řecku po zavedení reforem klesl ze 110 % na 85 %.
Rostoucí náklady a chybějící zdroje financování dohnaly stát do situace, kdy 40 % rozpočtových příjmů jde na penze, oproti 15 % v Japonsku, tvrdí OECD. Čínská akademie věd ve své studii uvedla, že místní samosprávy jsou v tak zoufalém postavení, že přečerpávají peníze z účtů mladých pracujících, aby mohly vyplatit současné důchodce.
V roce 2010 činila „díra“ v penzijním rozpočtu 16,5 bilionů jüanů. Do roku 2033 by se podle ekonomů (31,42 EUR, 2,20%) měla zvětšit na 68 bilionů jüanů, což bude odpovídat asi 40 % čínského HDP (při předpokládané 6% míře růstu ekonomiky). Na vyrovnání penzijních účtů bude třeba do nich přesměrovat 80 % dividend státních podniků, jinak zemi podle čeká „obrovský fiskální tlak“.
(Zdroj: Reuters, Xinhua, CNBC)