Jestliže některá země dosahuje dlouhodobě přebytku běžného účtu, znamená to, že vyváží kapitál. Důležitou otázkou pak je, kdo tento kapitál exportuje. Pokud do zahraniční investuje veřejný sektor, jde často o manipulaci s kurzem a platí to zejména v případě, kdy tak činí centrální banka. Běžně používaným indikátorem míry takové manipulace je poměr nahromaděných devizových rezerv k HDP.
Čína doposud nahromadila rezerv za více než 2630 miliard eur, Švýcarsko asi sedmkrát méně. Jeho rezervy dosahují „jen“ asi 340 miliard eur, v evropském měřítku ale nejsou nevýznamné. Čínské rezervy jsou navíc investovány zejména v dolarech, zatímco ty švýcarské v eurech. Můžeme odhadovat, že Čína za poslední tři roky nakoupila asi 270 miliard eur, zatímco v případě Švýcarska to bylo 170 miliard eur. Tato částka je o něco menší, ale řádově zůstává stejná.
Švýcarsko tedy nakupuje velké množství eur a kurz franku tak drží uměle nízko. Nikoho ale takový postup příliš nevzrušuje. Čínské intervence, které jsou ve vztahu k HDP mnohem menší a které během posledních 12 měsíců ustaly, jsou ale odsuzovány na obou stranách Atlantiku. Tento rozdílný přístup je ještě více zarážející, srovnáme-li přebytky běžných účtů: V případě Švýcarska tento přebytek dosahuje 12 % HDP, zatímco u Číny méně než 3 % HDP.
Švýcaři tvrdí, že po propuknutí krize začali spekulanti považovat frank za bezpečné útočiště a vytlačili jeho kurz na úrovně, které činí švýcarské exporty nekonkurenční. Tento pohled ale ignoruje to, že podmínky před krizí byly naprosto specifické. Domácnosti z východní Evropy byly ochotny zadlužovat se v nízkoúročených půjčkách ve francích, úvěrový boom v zahraničí vyvolával dojem, že investice mimo Švýcarsko jsou stejně bezpečné jako ty domácí. Tato iluze sice již neexistuje, odliv kapitálu se ale stále považuje za něco přirozeného, zatímco jeho současný příliv je „spekulací“ a musí být neutralizován. Exporty eurozóny do Švýcarska jsou přitom asi stejně vysoké jako exporty do Číny. Kurz franku k euru má tak velkou důležitost a intervence švýcarské centrální banky znatelně ztěžují snahy o eliminaci deficitů běžného účtu zemí na periferii.
Autorem je Daniel Gros.
(Zdroj: VOX)