Spojeným státům stále hrozí fiskální útes, Evropa se potácí dopředu bez náznaku růstové strategie. Japonsko stagnuje a přetrvávají obavy, zda bude vůbec schopno dosáhnout růstu. Každá ze zemí BRIC vypráví jiný příběh, ani jeden z nich ale není potěšující. Na jednu stranu se potápějí v korupci a finančních nerovnováhách, na druhou stranu je tíží demografické problémy, které zpochybňují jejich dlouhodobou schopnost dosahovat vyššího růstu.
To, co ve vyspělém světě začalo jako finanční problém, se nyní mění na problém strukturální. Pokud by růst v USA a v Evropě dosahoval průměru z let 1990 – 2007, hrubý domácí produkt by dnes byl asi o 10 - 15 % výše. Rok 2007 může sice představovat zavádějící měřítko, protože produkt byl uměle navyšován. I kdyby byl ale HDP v roce 2007 nafouknut o 5 procentních bodů, současný produkt v USA a Evropě bude stále o 1 bilión dolarů pod trendem.
Politika v USA je před volbami nefunkční. Vývoj v Evropě však vede občas k tomu, že můžeme americký kongres někdy považovat za vzor efektivity. V Rusku a v Číně vládnou autoritářští vůdci, kteří nemají motivaci na provedení ekonomických reforem. A v Indii a Brazílii, kde je vláda volená demokraticky, je situace podobná. To nejlepší, v co můžeme na politickém poli doufat, je přitom racionální reakce na současné vážné problémy. Není-li shoda co se týče jejich příčin, nemůžeme se dožadovat razantních kroků.
V současné době je patrná shoda na tom, že v krátkém období je třeba růstu a vytvoření více pracovních míst a v dlouhém stabilizace dluhu. Hluboké názorové rozdíly ale panují ohledně nástrojů, kterými bychom těchto cílů měli dosáhnout. „Ortodoxní“ pohled říká, že je třeba hlavně snižovat dluhy a zaměřit se na strukturální reformy. Vedle toho existuje pohled, který kromě snižování dluhu a prevence inflace klade důraz na krátkodobou podporu poptávky. Ta by měla nastartovat růst a roztočit pozitivní spirálu rostoucích příjmů, tvorby pracovních míst a zlepšující se finanční situace.
Mezinárodní dialog se v posledních letech pohyboval mezi těmito alternativami. Ve chvíli, kdy hrozily akutní obavy, byl kladen důraz na podporu poptávky. V okamžiku, kdy se situace zlepšila, se ale pozornost upřela na fiskální konsolidaci. To je nebezpečný cyklus. Doktor, který předepíše antibiotika, zároveň zdůrazní, že je nutné je dobrat. Jinak hrozí nebezpečí návratu infekce a situace bude horší, protože vůči antibiotikům vznikne rezistence. Zastánci podpory poptávky se tak bojí, že když bude stimulace příliš krátká, růst nenastartuje a zároveň podkope důvěru v podobný přístup.
Autorem je Lawrence Summers.
(Zdroj: FT)