Než před čtyřmi lety vypukla globální finanční krize, byly suverénní dluhopisy tradičně považovány za spolehlivou, prakticky bezrizikovou investici. Dnes se jeví jako mnohem méně bezpečné. A mnozí pozorovatelé z finančního sektoru i mimo něj začali zpochybňovat modely, o které se ratingové agentury, investiční firmy a další instituce při oceňování rizik spojených s těmito cennými papíry opírají.
Současně je stále zřejmější, že jakákoliv reforma modelů rizik musí zohledňovat ekologické dopady a vzácnost přírodních zdrojů. Nedávná investiční zpráva dokonce zdůraznila, že pád cen 33 důležitých komodit včetně hliníku, palmového oleje a pšenice ve dvacátém století byl zcela vymazán během deseti let po roce 2002, kdy se ceny komodit ztrojnásobily.
Je pravděpodobné, že rostoucí vzácnost přírodních zdrojů vede k posunu paradigmat s potenciálně hlubokými dopady na ekonomiky – a tím i na suverénní dluhové riziko – po celém světě. Mnoho zemí už dnes zažívá vzestup dovozních cen biologických zdrojů. Finanční trhy už nemohou přehlížet, že podstatu ekonomické výkonnosti představují ekosystémy, služby v hodnotě mnoha bilionů dolarů a produkty, které poskytují – ať už to jsou dodávky vody, skladování uhlíku, dříví nebo zdravá půda potřebná pro pěstování plodin.
Kromě toho žijeme ve světě, kde se nadměrná těžba přírodních zdrojů, trvale neudržitelná spotřeba a podmínky existující v mnoha ekosystémech staly neslučitelnými se zrychlujícím se demografickým růstem, neboť počet obyvatel na zeměkouli se do roku 2050 zvýší z dnešních sedmi na více než devět miliard.
Studie provedené pro potřeby skupiny G-8, jako jsou Miléniové hodnocení ekosystému nebo Ekonomie ekosystémů a biodiverzity (TEEB), zlepšily naše chápání ekonomické, ekologické a sociální hodnoty zboží a služeb, které ekosystémy poskytují, a navrhly lepší metody jejich oceňování. Přesto toto nové myšlení zatím nijak zásadně neovlivnilo chování dluhopisových investorů a ratingových agentur.
Leckdo by mohl předpokládat, že trhy dluhopisů jsou před dopady klimatických změn, rozkladu ekosystému a nedostatku vody chráněné. Protože se však na globálních trzích v libovolnou dobu nachází suverénní dluhy v hodnotě přesahující 40 bilionů dolarů, je to velmi riskantní hra.
Za účelem řešení propasti mezi realitou a vnímáním zahájily Iniciativa OSN za financování ekologických programů (UNEP FI) a organizace Global Footprint Network (GFN) ve spolupráci s řadou institucionálních investorů, investičních manažerů a poskytovatelů informací analýzu s názvem E-RISC neboli Ekologické riziko v suverénních úvěrech.
Tento projekt bude ústředním tématem na setkání investorů v Londýně 19. listopadu, které dá poprvé nahlédnout, jak lze ekologická kritéria zahrnout do modelů suverénních rizik a tím i do úvěrových ratingů přiřazených suverénním dluhopisům.
E-RISC si bere na mušku situaci v několika zemích – mimo jiné v Brazílii, Francii, Indii, Turecku a Japonsku – a ukazuje, jak jsou dovozci a vývozci přírodních zdrojů, jako jsou dřevo, ryby a plodiny, vystaveni stále větším výkyvům, které doprovázejí rostoucí nedostatek globálních zdrojů. Zpráva E-RISC odhaduje, že desetiprocentní odchylka v cenách komodit může vést ke změnám v obchodní bilanci určité země, jejichž velikost přesahuje 0,5% HDP.
Ekonomické dopady ekologického rozkladu přitom mohou být drsné. Zpráva dále odhaduje, že desetiprocentní snížení produktivní schopnosti půdy a sladkovodních oblastí by samo o sobě mohlo vést ke zhoršení v obchodní bilanci, jehož velikost přesahuje 4% HDP.
Je zjevné, že ekologická rizika jsou potenciálně natolik velká, že postihují ekonomiky států způsoby, které by mohly ovlivnit jejich ochotu či schopnost splácet suverénní dluh. Kromě toho se tato rizika stát od státu značně liší, a to i mezi státy, z jejichž současných úvěrových ratingů vyplývá obdobná míra suverénního rizika.
To naznačuje, že zjištění a metodologie použité v projektu E-RISC přinášejí do tradiční analýzy suverénního rizika přidanou hodnotu, neboť poskytují bližší pohled na relevantní, ale v současné době nezohledňované parametry. Ratingové agentury, institucionální investoři a manažeři aktiv jsou podněcováni k tomu, aby pochopili, jak lze tyto faktory vtělit do jejich vlastních modelů rizik.
Přišel čas na lepší pochopení souvislosti mezi ekologickým rizikem či rizikem spojeným s přírodními zdroji na jedné straně a suverénním úvěrovým rizikem na straně druhé. Teprve pak dokážou investoři, ratingové agentury a vlády formulovat střednědobé až dlouhodobé plány s potřebnými znalostmi k zajištění dlouhodobého hospodářského růstu a stability.
Achim Steiner je zástupcem generálního tajemníka Organizace spojených národů a výkonným ředitelem Ekologického programu OSN. Susan Burnsová je zakladatelkou organizace Global Footprint Network.
Copyright: Project Syndicate, 2012.