Rusko-moldavské vztahy se zhoršují; následky by krom Moldavanů mohlo pocítit i Bulharsko s Rumunskem. V prosinci Kišiněvu vyprší kontrakt s Gazpromem o dodávkách ruského plynu a jeho tranzitu. Jednání o prodloužení smlouvy se dostala do slepé uličky, která by mohla vyústit v další plynovou válku. Sporných záležitostí se Kremlu v Moldavsku nahromadilo víc. Kišiněvu se nelíbí záměr Moskvy otevřít v Tiraspolu, centru separatistické enklávy Podněstří, generální konzulát.
Ještě na jaře vypadala situace mnohem optimističtěji. Dubnové rozhovory mezi novým moldavským premiérem Vladem Filatem a zvláštním ruským vyslancem Dmitrijem Rogozinem dopadly vcelku úspěšně. Problematiku zemního plynu, točící se hlavně kolem cen a vlastnictví tranzitní infrastruktury, se ale vyřešit nepodařilo, stejně jako otázku separatistů v Podněstří.
Moldavsko je nezaplacenými účty 3 mld. USD největším dlužníkem Gazpromu. Plyn spotřebovává i Podněstří, nad nímž nemá Kišiněv žádnou kontrolu a které podle všeho účty za plyn zásadně neplatí. Země přitom dostává dodávky velmi levně, i když se Moskva v posledních letech snaží přejít k tržním sazbám. V loňském roce tarif Moldavsku vzrostl o 37 %. Část dluhu, za roky 1997-2004, prodal své dceři Investoholding, které šéfuje nejbohatší Rus Ališer Usmanov.
Vláda v Kišiněvě by teď chtěla s Gazpromem uzavřít kontrakt na pět let a na současnou cenu 392 USD za 1000 m3 dostat 30% slevu. To je Moskva ochotna akceptovat, ovšem s jednou podmínkou: Moldavsko odvolá svůj podpis na dohodě s EU, podle níž měla země do roku 2015 implementovat tzv. třetí energetický balíček EU. Jde soubor liberalizačních opatření v energetice, kvůli nimž už přišel o plynovody v Litvě, které mají za cíl omezit monopolní sílu vertikálně integrovaných energetických molochů.
Jádrem bruselského liberalizačního tažení je „unbundling“, tedy oddělení segmentů dodávek plynu, jeho přepravy a těžby, pokud jsou koncentrované v rukách stejného vlastníka, což je přesně případ Gazpromu v Litvě a vybraných zemí SNS, včetně Moldavska, kde ze 63 % kontroluje státní plynárenskou společnost Moldovagaz (zbytek patří moldavskému státu). Moskvě se také nelíbí povinnost majitelů plynovodů poskytnout rovný přístup k infrastruktuře všem účastníkům trhu. Moldavsko si nakonec vymínilo odklad implementace třetího balíčku do roku 2020, avšak ani to Moskvě nestačí. Zdroje deníku Kommersant varují, že protahování rozhovorů by mohlo vést k plynové válce, tak jako například s Ukrajinou v roce 2009. Přes území Moldavska přitom proudí dodávky plynu do sousedního Rumunska a pak dál do Bulharska.
České předsednictví Rady EU dojednalo v březnu 2009 kompromis mezi členskými státy a Evropským parlamentem ohledně liberalizace unijní energetiky. Každá země tak má mít na výběr ze tří cest vedoucích k liberalizaci. První je úplné vlastnické oddělení (na tomto principu funguje český trh s elektřinou, kde rozvodovou síť vlastní ČEPS), druhou představuje vytvoření nezávislého systémového operátora, který převezme kontrolu nad investičními a obchodními aktivitami týkajícími se přenosových sítí. Třetí cesta umožňuje, aby jak transport, tak distribuce zůstaly nadále součástí jediné společnosti, avšak se sníženou možností matky zasahovat do běžného provozu své dcery starající se o rozvodnou síť, a zvýšeným dohledem státu (této variantě odpovídá české plynárenství).
(Zdroj: Kommersant, Euractiv, Eurasia Daily Analysis)