V roce 2003 se asi 20 vědců rozhodlo pro vytvoření nového vědeckého oboru. Účastnili se dvě skupiny, ekonomové a neurovědci, a výsledkem jejich snahy je obor zvaný neuroekonomie. Colin F. Camerer z California Institute of Technology tvrdí, že dnes jej z 90 % tvoří neurověda a zbytek je ekonomie. Zatímco neurověda používá matematické modely ekonomů k tomu, aby zlepšila porozumění procesů probíhajících v lidském mozku, ekonomové z tohoto nového oboru čerpají mnohem méně.
Neuroekonomie se dnes mimo jiné zabývá tím, jaké části mozku jsou aktivní při různých ekonomických činnostech. Experimenty například ukázaly, že když lidé odmítnou nízkou a podle nich neférovou nabídku, zaktivuje se část mozku související s pocity nechuti. Pokud ale lidé vnímají nabídku jako férovou, je aktivnější oblast mozku spojená s logickým přemýšlením. Výzkum v této oblasti se zabýval i problematikou placení příliš vysokých cen, které neodpovídají získané hodnotě. V situaci, kdy lidé na aukci nabízejí vysoké částky a bojí se ztráty požadované věci, dochází k aktivaci té části mozku, která souvisí s pocity odměny. Ta ale není aktivní v případě, že existuje velká pravděpodobnost získání dané věci. Strach ze ztráty tak může být i klíčovým faktorem u předražených akcií.
Ekonomové ale podobné závěry většinou nevnímají jako něco převratného. Faruk Gul a Wolfgang Pesendorfer z Princeton University například tvrdí, že ekonomie si vystačí i bez sledování aktivity mozku, stačí jen pozorovat její výsledky. David K. Levine z Washington University k tomu dodává: „Jestliže se snažíte zjistit schopnosti nějakého pilota, nezajímá vás chování jeho neuronů, ale jeho zkušenosti a to, jak umí přistávat. Neurověda nenabízí nic, co by nám v našem pochopení těchto faktorů pomohlo.“ Robert J. Shiller z Yale University se ale domnívá, že ekonomie pomoc potřebuje. Většina jejích současných modelů například nedovedla předpovědět kolaps trhů roku 2008 a znalost toho, jak mozek reaguje na určité situace, by v tomto ohledu mohla být prospěšná.
Nejlépe můžeme přínosu neuroekonomie porozumět z pohledu na zkoumané experimenty. Příkladem je následující pokus: Předpokládejme, že někdo dostane deset dolarů s tím, že se musí nějak rozdělit s kolegou. Pokud ale kolega nabídku odmítne, nedostane nikdo nic. Jestliže jsou oba racionální, bude nabídka pro kolegu činit pouhý dolar; kolega ji přijme, protože jinak nedostane nic. Většinou ale situace vypadá jinak, protože nízké nabídky jsou odmítnuty. Při takovém pokusu jsou přitom aktivní dvě části mozku. Jedna, která je blízko jeho přední části, zodpovídá za racionální přemýšlení. Druhá, která se nachází hlouběji v mozku, zodpovídá za emoce. Čím horší je nabídka, tím aktivnější je tato druhá část. Dokonce se zdá, že tyto dvě části spolu určitým způsobem soupeří a negativní emoce či potřeba spravedlnosti mohou zastínit racionální uvažování.
Skepse vůči začlenění neurovědy do ekonomie je ale veliká. Michael Woodford z Columbia University ji vysvětluje následovně: „Ekonomie je oblastí, jejíž klíčové myšlenky byly rozvinuty během 19. a 20. století. Pokud chceme tvrdit, že by se něco mělo stát jejich součástí, bude to muset projít těžším testem než v jiných oblastech. A neuroekonomie tak ještě neučinila.“
Uvedené je výtahem z „The Marketplace in Your Brain“ od Lauren Lancaster.
(Zdroj: The Chronicle of Higher Education)