Globální finanční krize otočila trend expanze v mezinárodních aktivitách bank vyspělých ekonomik. Tento trend trval několik desetiletí, nyní se ale podmínky na trzích významně mění. U evropských bank hrála při zahraniční expanzi klíčovou roli evropská integrace. Tyto banky šly ale daleko za hranice eurozóny a staly se i klíčovými hráči na poli stínového bankovního systému v USA. Období před rokem 2008 můžeme celkově nazvat érou zadlužování, protože banky a další finanční instituce zvětšovaly své rozvahy na maximum a využívaly jiné financování než ze strany depozit. Nové zdroje financí byly ale velmi citlivé na změnu sazeb a úvěrového rizika. Na druhé straně rozvahy pak došlo k nárůstu investic spojených s realitní bublinou a investičními pyramidami, které měly ovšem vratké základy.
Doba velkého oddlužení začala v tu chvíli, kdy v roce 2007 vzrostly tržní a regulační tlaky, finanční instituce musely prodávat aktiva a omezovat půjčky. Ty na počátku roku 2008 představovaly 68 % globálního produktu, v roce 2009 už to bylo jen 50 %. Procesu oddlužení se neúčastnily japonské banky, protože ty strávily poslední dvě desetiletí snahou o zotavení se z vlastních chyb minulosti. Americkým bankám se povedlo projít oddlužením velmi rychle. V Evropě se ale stále nepodařilo dosáhnout uspokojivého poklesu dluhu.
Mohli bychom se ptát, co je na uvedeném tak zajímavé. Nevrací se prostě celý systém do stavu před velkým zadlužením? Předně není stále jasné, jak celý proces oddlužení skončí. Finanční krize se v některých zemích změnila v krizi fiskální, významnou roli hraje negativní zpětná vazba mezi portfolii bank a veřejným dluhem. Evropský bankovní systém je nyní roztříštěn na národní systémy a některé z nich jsou přímo závislé na veřejných financích.
Nesmíme také zapomínat, že gravitační centrum globálního růstu se přesouvá do rozvíjejících se ekonomik. Není náhodou, že se evropské banky zbavily svých aktiv v USA, podobně jako americké banky si ale drží své pozice v dynamických mladých ekonomikách. Nejvíce z jejich růstu ale těží jejich domácí banky, které využívají příležitostí a stávají se z nich globálně významné instituce získávající podíl na trhu na úkor západních bank. Popsaný tektonický posun představuje hrozbu zejména pro evropské banky. Dá se očekávat, že nekonvenční politika ze strany ECB bude nadále intenzivní a potrvá ještě dlouho. Pokud má ale krize v eurozóně skončit, musí přijít i kroky mimo monetární oblast.
(Zdroj: VOX, Shifting Tectonic Plates Under Global Banking, Otaviano Canuto)