Efektivní fungování trhu znamená, že ceny odrážejí veškeré dostupné informace a umožňují tak efektivní alokaci zdrojů. Jde o základní princip kapitalismu, uvedl na počátku rozhovoru pro CFA Institute guru moderních financí Eugene F. Fama. Poslední finanční krize byla podle něho v první řadě vyvolána „politickým tlakem, který podporoval nekvalitní hypotéční úvěry“. Pak přišla hluboká recese a „domek z karet se rozpadl“.
Podle Famy je těžké uvěřit, že by bez recese nastal takový kolaps finančního systému, ke kterému skutečně došlo. Problémy rizikových hypoték byly totiž čistě americkým jevem, krize se však rychle rozšířila po celém světě. I zahraniční finanční instituce sice držely špatné hypotéky a na ně navázané produkty, podobná nekvalitní aktiva ale držely i v minulosti a jejich problémy nevyvolaly globální krizi. „Nemyslím si, že krize byla vyvolána špatným fungováním trhů, spustila ji hluboká recese,“ domnívá se Fama. To nejhorší, co z celé krize vzniklo, pak je problém „příliš velké na to, aby padly“.
Instituce, které jsou považovány za příliš významné pro celý systém, mají svůj dluh oceněný tak, jako by šlo o bezrizikovou půjčku. To jim snižuje náklad kapitálu a ulehčuje expanzi. Výsledkem je ještě větší problém než na začátku a „hrozný morální hazard“, vysvětloval Fama. Ředitelé firem je sice záměrně k bankrotu nedotlačí, ale zmíněný mechanismus je motivuje k rizikovým projektům, „ať již jsou si toho vědomi, nebo ne“. Regulace přitom tento problém nevyřeší, nejjednodušší by bylo zvýšit kapitálové požadavky.
„Pěkným začátkem by byl 25 % kapitálový poměr a kdyby to nefungovalo, zvýšíme ho,“ uvedl Fama. Pak by podle něho došlo k tomu, že dluh velkých finančních institucí by se skutečně stal bezrizikovým. Ne díky možné vládní pomoci, ale vlivem vysoké úrovně kapitálu. Podle ekonoma nelze čekat velký přínos ani od tzv. Volckerova pravidla. Poukazuje na to, že v roce 2008 nebyla poskytnuta pomoc jen komerčním bankám, ale i bankám investičním. I ty byly totiž považovány za systémově důležité a proto jim pomoc bude muset být poskytnuta i v budoucnu, jestliže se dostanou do problémů.
Fama se rovněž věnoval svému oblíbenému tématu – aktivním investičním fondům. „Aktivní management je hrou s nulovým součtem, a to ještě před započítáním nákladů. Ti dobří, nebo spíše ti šťastnější, manažeři mohou získat jen na úkor těch špatných a smolařů. Platí to i u jednotlivých akcií. Kdykoliv manažer vydělá na tom, že nadvážil nějakou akcii, je to jen proto, že někdo jiný ji podvážil. Když k tomu připočteme náklady, je aktivní management ztrátový a ztráta odpovídá právě nákladům na správu,“ uvedl ekonom. Zmínil také, že podle jeho výzkumu provedeného s Kenem Frenchem pouze nejlepší 3 % investičních manažerů dosahují návratnosti, která naznačuje, že mají dost schopností na pokrytí svých nákladů. I pohled na období delší než 20 let přitom neumožňuje jasné odlišení schopností investora a toho, že jen přálo štěstí.
Fama se domnívá, že pro budoucí roky je „správná prémie akciových trhů ve výši 4 %“. Myslí si, že pro některé ekonomy jde o dosti vysoké číslo, protože „jejich modely založené na spotřebě ukazují na prémii ve výši 0,5 – 1,5 %“. „Pak se jich ale ptám, kdo by s takovou prémií do akcií investoval. Nikoho takového neznám,“ říká ekonom. Uvedená disproporce podle něho neznamená, že by lidé jednali neracionálně, ale že ekonomické modely jsou špatně postaveny a neodrážejí rizika spojená s držením akcií.
Ekonom zmínil, že v 80. letech se začaly ukazovat nedostatky široce používaného oceňovacího modelu CAPM. Výzkum totiž ukázal, že „má problémy s vysvětlením návratnosti akcií s nízkým PE, akcií malých společností a vysokým dividendovým výnosem“. V roce 1992 pak Fama spolu s kolegy „dal všechny argumenty dohromady a v jedné studii ukázal, že CAPM nefunguje“. Přestože nešlo o nic nového, výsledkem byl „nejcitovanější výzkum v oblasti financí za posledních 20 let“. V roce 1993 pak Fama s kolegy rozšířili CAPM o faktor velikosti a hodnoty/růstu. Behaviorální finance jsou podle něho „vyprávěním minulých příběhů, které nepřináší testovatelné hypotézy“. V rozhovoru doplnil, že tato oblast financí je „velmi dobrá na mikroúrovni“. Rozšíření úvah na makroúroveň se ale neopírá o data.
Fama v souvislosti s fungováním trhů také čelil otázce týkající se toho, že kdyby všechny investice byly pasivní, nebyla by na trhu síla, která by zajišťovala jeho efektivnost. Ekonom na to uvedl, že každý trh potřebuje malou skupinu „perfektně informovaných investorů, kteří obchodují aktivně a agresivně“.
(Zdroj: Financial Analysts Journal)