„Znám pár makléřů jsou divný, jenom sebe milujou, jsou mě hrozně protivný, život vlastně proč žijou? Proč mám se s někým rvát, když stačí akurát se smáát.“ Parafráze na polozapomenutý hit punkové kapely Plexis přesně vystihuje některé makléře. Když se ale řekne A, je potřeba říci i B. Mezi makléři je mnoho chytrých a přemýšlivých lidí. Jsou to zejména ti, kteří v tomto náročném byznysu vydrželi dlouho a něco dokázali. Jednoho takového, který si stejně jako já, přál zůstat v anonymitě, jsem vyzpovídal.
Tady je první část rozhovoru zaměřená na úvahy o makléřích a sektoru jako takovém:
Zažil jsi toho už hodně. Jak se změnil tvůj pohled na práci makléře za těch více než 15 let?
Práce makléře se změnila vcelku výrazně, protože před těmi 15 lety makléři požívali alespoň nějaké profesní úcty. Dnes jsou reputačně na úrovni taxikářů a číšníků, čímž se omlouvám dobrým číšníkům a poctivým taxikářům. Hodně se změnilo také na poli technologie, ale všechno ostatní, zejména základní lidské emoce - chamtivost a strach - zůstává pořád stejné.
Tahle branže je plná mladých mužů do 30 let. Jak se mezi nimi cítíš?
Je pravdou, že spousta lidí v tomhle byznysu začíná kolem pětadvaceti, když dokončí univerzitu. S věkem postupně rostou a následně se velmi často posouvají na pozice privátních bankéřů či správců majetku. Okolí je mladší, ale já si myslím, že to není samo o sobě na škodu. Není to nic, čím by se měl člověk trápit, protože já zase disponuju zkušenostmi, které ta mladá generace nemá a v jejich věku ani mít nemůže.
Říká se, že práce makléře je jedno z nejstresovějších povolání. Co ty na to?
Ta práce s sebou určitě přináší velké množství stresu, ale práce třeba chirurga nebo řidiče MHD také není "procházka růžovým sadem". V tomto ohledu není třeba na sebe být příliš útlocitný.
Existuje z tvého pohledu nějaký hlubší smysl této práce kromě vydělávání peněz?
Když do tohohle byznysu člověk vstoupí jako mladý, tak pravděpodobně žádný jiný smysl nevidí a nejspíš ani nehledá. Otázkou je, jestli resp. jak se mu v hlavě postupem času rozbřeskne a zeptá se sám sebe - je v té práci nějaký hlubší smysl, nebo není? Já si myslím, že ta práce sama o sobě příliš velkou hloubku nemá. Fakticky je o zprostředkování obchodu, nicméně nelze vyloučit, že i v tom si někdo najde svoji specifickou roli. Někdo si může říct, že chce pomáhat lidem, aby pochopili, jak trh vlastně funguje. Někdo to nechá u toho, že prostě vydělává dobré peníze. A někoho to po nějaké době úplně přestane bavit a odejde.
Jak se slučuje tvoje práce s tvým světonázorem?
Mým zájmem a cílem je, aby lidi otevřeli oči a sami za sebe (a pro sebe) pochopili, jak finanční trh vlastně funguje, kde si oni sami dobrovolně tahají peníze z kapsy a jakým způsobem tomu zabránit resp. jak jim pomoct k tomu, aby nebyli v uvozovkách za kavky. Pokud by si člověk nenašel ještě nějakou jinou polohu kromě vydělávání peněz, tak se z toho musí po nějaké době nepochybně zbláznit.
Co si myslíš o penězích?
Pokud je člověk má, tak má o problém míň. Jsem přesvědčený o tom, že dokážou změnit charakter člověka výrazným způsobem. Není sice jednoduché se tomu ubránit, ale dá se to.
Zejména v anglosaském světě je práce v investičním bankovnictví pro absolventy prestižních ekonomických škol volbou číslo jedna. Proč vlastně?
Jedna věc je stát na straně poskytovatele investičního bankovnictví a druhá stát na straně odběratele, to znamená zákazníka. Ten kdo vstupuje do pozice poskytovatele, tj. chce se nechat zaměstnat u investiční banky, tak ten tam jde primárně proto, že si chce vydělat peníze - ten sektor platí (platil) nadprůměrně vysoké platy. Je pravda, že teď se to možná výrazně zhorší, ale historicky platilo, že bankovnictví vyplácelo své zaměstnance výše, než byl průměr společnosti. Pokud jde o odběratele jejich služeb, tak spousta lidí si myslí, že by měli být z nějakého důvodu "zákazníky" investičního bankovnictví. A tady možná nastává to úplně první selhání. Dokážu si představit, že existují typy lidí, kteří by se do investování neměli nikdy pouštět. A přesto se do něj pouštějí, což často vede ke smutným koncům. Nemyslím si, že investování je pro každého, stejně jako si nemyslím, že řízení auta je pro každého.
I když si naznačil, že se to mění, není tajemstvím, že roční odměny makléřů jsou astronomické. Myslíš, že si to zaslouží?
To je otázka, na kterou není žádná odpověď nebo spíše není žádná dobrá odpověď. Nelze totiž rozumně změřit míru zásluh a vztáhnout to k nominální výši platu. Ano, můžeme filozofovat o tom, že makléři nebo finančníci pravděpodobně napřímo nezachraňují žádný životy a dá se tak asi dovozovat, že doktor by měl mít plat vyšší, než má makléř. Ale na tohle opravdu neexistuje dobrá odpověď. Člověk se v zásadě chová ekonomicky, a pokud peníze od někoho dostane, resp. někdo mu je nabízí, tak by jednal iracionálně, kdyby si je nevzal.
Investiční bankéři jsou považovaní za jedny z hlavních viníků současné finanční krize. Souhlasíš s tímto názorem?
Ne. Já nemám rád to slovní spojení finanční krize, to je první věc. Já si myslím, že jde o cyklický vývoj, který musel přijít. A projevil se ve formě, v jaké se projevil. Druhá věc, jestli za TO můžou TI bankéři – bankéři jsou strašně jednoduchý cíl, protože jsou namočení prakticky ve všem. Banky jsou - stejně jako právníci - prakticky uprostřed všeho, takže je ohromně jednoduché ukázat prstem na právníky nebo na bankéře a člověk se vždycky strefí. Na druhou stranu si myslím, že spousta investorů, kteří teď velmi nahlas křičí, že za všechno můžou bankéři, by si měli sáhnout do svědomí a zeptat se sami sebe, jestli náhodou za bankou nepřišli proto, že byli úplně stejně chamtiví jako ti bankéři. Jelikož chtěli mít těch patnáct nebo dvacet procent každý rok, tak po bankéřích požadovali produkty, které by jim to umožnily. A tady je velké selhání sektoru jako takového, že na tento faktický (nicméně nelogický) útok nebyl schopen najít obranu. Proto vše i nadále zůstává v pozici "chamtiví bankéři vers. nechamtiví klienti", zatímco ono je to v zásadě tak, že bankéři jsou často možná méně chamtiví, než jejich klienti.
Ve filmu Wall Street padla legendární věta, že chamtivost je dobrá. Jaký je na to tvůj názor?
Můžeme se bavit o tom, jak budeme definovat chamtivost. Snaha o evoluci, snaha jít dopředu, mít víc, být lepší nebo říkejme tomu, jak chceme, to obecně není chamtivost. V současném světě má chamtivost hloupou konotaci ve smyslu "mít hodně peněz, víc než ti ostatní". Ale fakticky si myslím, že chamtivost je jedna z forem nebo jeden z projevů touhy člověka být lepší. Chamtivost sama o sobě špatná není. Špatná je situace, kdy se to zvrtne do kriminálního chování, překračování morálních hranic. Pak už jde o patologické a tudíž zcela zavrženíhodné chování.
Mějte se krásně a hodně zdaru.
Investor
... druhou část rozhovoru naleznete na tomto místě za týden.