Ruská společnost Gunvor, kontrolovaná blízkým známým Vladimira Putina, nakoupila 10% v alpském ropovodu TAL, který zásobuje rafinerie v Německu, Rakousku a v poslední době z velké většiny i Českou rafinérskou. S dodávkami ropy přes TAL se v říjnu vyskytly potíže, jelikož kapacita potrubí nestačila na uspokojení poptávky všech sedmi rafinérských závodů, které jsou v poslední době na zásobování z alpského ropovodu závislé. Jelikož kapacita TALu k plnému pokrytí jejich potřeb nedostačuje a alespoň částečnými vlastníky čtyř těchto rafinerií jsou Gunvor a státní ruský těžař Rosněfť, není jisté, jestli v TALu zbude dost ropy i pro Česko, a to navzdory tomu, že stát v ropovodu nedávno koupil 5% podíl.
TAL loni přepravil zhruba 35 mil. tun ropy, na což jeho kapacita (42 milionů tun/rok) bohatě vystačila. Letos se situace radikálně změnila, a to hned u několika odběratelů. Kvůli sporům o ceny dodávek z Družby výrazně klesl dovoz ruské ropy z východního směru do Česka (za prvních deset měsíců roku na 2,2 mil tun, oproti loňským 4 mil. tun za celý rok), a tak se akcionáři České rafinérské musejí o dost víc spoléhat na západní ropovod IKL, který se v německém Ingolstadtu napojuje na TAL. Navíc se největší a nejmodernější německá rafinerie Miro v Karlsruhe, zásobovaná současně z TALu a z francouzského ropovodu SPSE, rozhodla neodebírat z Francie nic (údajně kvůli vysokým tranzitním poplatkům) a spoléhat se výhradně na TAL. Oproti polovině své celkové kapacity (15 mil. tun ročně) se nyní z Terstu snaží uspokojit celou svoji spotřebu, což znamená dodatečných 7,5 mil. tun ropy ročně.
V Ingolstadtu je další rafinerie, se zpracovatelskou kapacitou 5,2 mil. tun ropy ročně. Ta dříve patřila švýcarskému petrochemickému koncernu Petroplus, který však na jaře zkrachoval, a tak byl od té doby Ingolstadt odstaven. Jenže pak rafinerii v aukci získal Gunvor podnikatele Gennadije Timčenka. Tomu v Rusku patří kde co: nově spuštěný ropný terminál Usť-Luga v Baltském moři (právě díky němu mohli Rusové letos odklonit významnou část produkce - 15 mil. tun - z Družby a nedodat ji například do Česka); dále společnost Strojtransgaz, stavící ropovody a plynovody; společnost Transoil, převážející ropu po železnici; zhruba 20% podíl v druhém největším ruském těžaři plynu Novatek; nebo třeba podnik Geotek Holding, provádějící seizmické průzkumy ropných a plynových ložisek. Zkrátka, kam jen se člověk v ruském ropném a plynárenském sektoru podívá, vidí Timčenka. Přičinlivý podnikatel nelenil a v září Ingolstadt znovu spustil. S dodávkami problém podle všeho nemá: řada tankerů, které doráží do Terstu, totiž patří také jemu. Gunvor je jedním z nejvýznamnějších obchodníků s ropou na světě. Nyní do svého portfolia přidal 10 % v TALu, který zásobuje Ingolstadt.
Podobně silné postavení v ropném a rafinérském sektoru má ruská státní těžařská společnost Rosněfť, která v roce 2010 nakoupila 50 % akcí rafinérského konglomerátu Ruhr Oel. Rosněfti nyní díky podílům v pěti rafineriích patří 10 % německých zpracovatelských kapacit. Těžař se mimo jiné stal akcionářem rafinerií Miro v Karslruhe a dále Neustadt a Vohburg v Bavorsku. Kapacita posledních dvou jmenovaných činí dohromady 10,3 mil. tun ročně. K tomu je třeba přičíst 3,6 mil. tun ropy, které mohou být zpracovány v další bavorské rafinerii Burghausen a 8,0 mil. tun ropy, které může pojmout rafinerie Schwechat u Vídně (oba závody patří OMV). Sečteno a podtrženo, rakouské a německé rafinerie závislé na TALu mohou ročně zpracovat 42 mil tun ropy, což přesně odpovídá kapacitě alpského ropovodu. Na rafinerii v Kralupech při těchto kupeckých počtech nezbývá ani kapka.
zdroj: petroleum.cz
Uvedené kalkulace nejsou jen akademickým cvičením. Zhruba dva měsíce po opětovném zprovoznění Ingolstadtu se situace se zásobováním přes TAL zhoršila natolik, že do rafinerie v Kralupech zcela přestala proudit surovina a produkci muselo kvůli plně obsazenému ropovodu omezit i německé Miro. Částečně za zácpu v TALu mohly různé druhy ropy, které tankery do Terstu přiváží a které musí být do ropovodu napumpovány jednotlivě – po šaržích.
Česko svoji pozici vylepšilo nedávným nákupem 5% podílu v TALu, který od společnosti Royal Dutch (25,93 EUR, 0,97%) získalo MERO, tuzemský operátor ropovodů. Po vypořádání této transakce drží v ropovodu TAL podíl 19 %, OMV 25 %, Ruhr Oel 11 %, (17,7 EUR, -1,28%) 10 %, (428,48 GBp, 0,73%) 9 %, ExxonMobil 6 %, (57,18 USD, 0,60%) 3 % a (38,65 EUR, 0,21%) S.A. 2 %. Desetiprocentní balík patřil koncernu Petroplus. Právě ten teď spadl do rukou Gunvoru.
Jenže ani vlastnický podíl v TALu problém nedostatečných dodávek ropy do Česka neřeší. MERO si teď sice může bez předchozí rezervace vyhradit dodatečnou kapacitu v TALu, jenže stejné právo mají všichni ostatní akcionáři TALu, kterým také patří šest zmiňovaných německých a rakouských rafinerií. Kralupy jsou od Terstu nejdál, společnosti MERO patří menší podíl než Gunvoru a Ruhr Oel. Navíc si Ruhr Oel i Gunvor vzhledem k těsnému napojení na ruské těžaře mohou ropu obstarat snáz než (168 CZK, -0,56%), který žádnými těžařskými aktivy nedisponuje.
Události posledních měsíců naznačují, že jen na IKL/TAL se spoléhat nelze a že stávající situace, kdy v Družbě dramaticky klesají přepravené objemy (i do Polska a Německa) je pro český rafinérský sektor dlouhodobě neudržitelná. K tomu se přidávají problémy s nedostatečnými investicemi do Kralup i Litvínova, s nízkými rafinérskými maržemi, vysokými poplatky za tranzit a příliš vysoké spotřební daně na pohonné hmoty, která je ideálním podhoubím pro černý trh a lišáky jako Timčenko.
Ukazuje se také, že středoevropští hráči jako (1 7660 HUF, -2,65%), PKN Orlen nebo OMV, kteří patří spíš do kategorie středních vah, se bez spojení sil náporu ruských energetických gigantů neubrání. Rusové je rozloží kousek po kousku. Tak jak to předvedli při obklíčení českých rafinerií. Jenže to by si státy v regionu musely uvědomit, kde končí hranice jejich hospodářské suverenity.
(Zdroje: Platts, Reuters, Eurasia Daily Monitor)