Na makroekonomické úrovni je vliv přírodních pohrom na finanční trhy většinou omezený. Důvodem je pravděpodobně jen krátkodobé ovlivnění růstu. Silně negativně na akcie v minulosti zapůsobilo jen několik největších globálních pohrom, příkladem je japonské zemětřesení Tohoku. Pozorovat vliv na měnové či dluhopisové trhy je pak téměř nemožné. Některé katastrofy nestojí v popředí zájmů médií, jejich ničivý vliv je ale o to silnější. Jde většinou o sucha, srážkové anomálie či vlny mrazů, píší Kamakshya Trivedi a Allison Nathan z . Například sucha a požáry v Rusku během léta 2010 přinesly ztráty v odhadované výši 0,3 % ročního HDP. Letošní sucha v USA zase snížily HDP ve třetím čtvrtletí o 0,4 %.
Peter Höppe, který stojí v čele oddělení Geo Risks v Re, v rozhovoru s Nathanem uvádí, že ztráty spojené s přírodními katastrofami v některých oblastech postupně rostou. Jejich hlavním tahounem je však růst populace a jejího bohatství. Se zvětšujícím se počtem lidí a rostoucím majetkem totiž musíme očekávat i vyšší ztráty. Přestože ale data upravíme o tyto proměnné, vidíme, že ztráty rostou. Dalším významným faktorem je zvětšující se počet měst. Ten totiž zvyšuje pravděpodobnost toho, že i lokální přírodní pohroma zasáhne hustěji obydlenou oblast. Avšak ani tento faktor nemůže vysvětlit celkový růst ztrát spojených s katastrofami.
Höppe uvedl, že se zvyšuje počet katastrof spojených s počasím relativně ke geofyzikálním událostem. Jestliže předpokládáme, že tu svou roli hraje změna klimatu, výsledkem by bylo přesně to, co vidíme na datech – globální oteplování by totiž nemělo mít vliv na jevy typu zemětřesení. Podle některých názorů se nezvýšil počet katastrof, jen jsou častěji hlášeny. Pokud by tomu tak bylo, rostl by ale i počet geofyzikálních pohrom, protože malá zemětřesení dříve pravděpodobně nebyla hlášena. Pozorovaný vývoj je tak v souladu s jinými změnami, jako je například rychle slábnoucí ledová vrstva v Arktickém oceánu. Ta se letos dostala o 18 % pod minimum dosažené v roce 2007, a to bylo 50 % pod úrovní zaznamenanou před 30 lety, tvrdí Höppe.
Uvedený vývoj podle odborníka znamená „jasnou indikaci teplejšího klimatu“. Toto oteplování může být částečně součástí přírodního cyklu, který zahrnuje například změny v oceánských proudech. Skleníkový efekt je ale pravděpodobně jedním z tahounů oteplování, uvádí Höppe. Vývoj počtu přírodních katastrof spojených s počasím ukazuje graf. Největší růst je patrný v Severní Americe a Asii. Jižní Amerika a Evropa jsou naopak těmito pohromami postiženy nejméně a jejich růst je mnohem pomalejší.
(Zdroj: FTAlphaville)