Občanská válka v Sýrii se dostává do další fáze. Po 21 měsících bojů, které si vyžádaly přes 40 tisíc obětí, se poměr sil začíná definitivně uklánět ve prospěch povstalců, kteří se každým dnem přibližují k Damašku, válečnému stanu prezidenta Bašára Asada. O tom, že osud jeho vlády je zpečetěn, nepochybují ani vysoce postavení ruští diplomaté.
„Musíme se smířit s realitou. Syrský režim a vláda ztrácí kontrolu a ovládá stále menší území. Opozice by bohužel mohla zvítězit,“ prohlásil včera Michail Bogdanov, zvláštní ruský velvyslanec pro Blízký východ. Přidal se tak ke generálnímu tajemníkovi Severoatlantické aliance Andersi Foghu Rasmussenovi, podle něhož je Asadův pád „jen otázkou času“.
Administrativa amerického prezidenta Baracka Obamy Bogdanovův komentář uvítala a považuje ho za důležitý signál toho, že se Moskva od Asada začíná distancovat. „Chtěli bychom pochválit ruskou vládu za to, že se konečně probudila a přiznala, že dny režimu jsou sečteny,“ prohlásila mluvčí amerického ministerstva zahraničí Victoria Nulandová.
Povstalecké síly převzaly kontrolu nad velkou částí severu země a mají namířeno k syrské metropoli. Přestřelky často vypukají jen několik kilometrů od prezidentského paláce. Od poslední ofenzivy proti Damašku se pohyb ve městě stal téměř nemožným. Ulice jsou protkané sítí kontrolních stanovišť s vojáky, zvláštními silami a jednotkami narychlo sestavené domobrany.
Syrská armáda proti povstalcům začala nasazovat zbraně těžšího kalibru. K útokům na jejich základny na severu používá upravené rakety Scud severokorejské výroby s dlouhým doletem. Ozbrojená opozice se dál uchyluje k přepadovým akcím v Damašku a napadá hlavně vládní instituce. Ve středu se extremistická skupina Jabhat al-Nusra, kterou Spojené státy označily za odnož teroristické al-Káidy, přiznala k odpovědnosti za bombový útok na ministerstvu vnitra, při němž přišlo o život pět lidí. Podle některých zpráv byl zraněn i šéf rezortu.
Spojené státy ve středu povýšily diplomatický status povstalců a uznaly je za „legitimní představitele syrského lidu“. Očekává se, že se opozičním silám nyní dostane větší mezinárodní pomoci v boji proti Asadově armádě. Legitimitu povstaleckých aktivit už v listopadu uznali ministři zahraničí EU.
Dosud roztříštěná syrská opozice se v ten samý den na konferenci v Marrákeši dohodla na sjednocení vojenského velení a vyzvala íránské jednotky, které pomáhají Asadovi, k odchodu ze země. Do čela Národní koalice syrských revolučních a opozičních sil byl zvolen Mouaz al-Khatib, bývalý imám mešity Umayyad v Damašku. Sjednocené ozbrojené síly opozice prý vytvoří základ nové armády po Asadově svržení.
Rusko se dlouho stavělo proti intervenci Západu do konfliktu v Sýrii a obviňovalo ho z podněcování chaosu na Blízkém východě. Moskva se snažila zprostředkovat mírové urovnání, ale dodávky peněz a zbraní pro Syrskou osvobozeneckou armádu prý toto úsilí podlomily, jelikož syrští povstalci nemají kvůli silné podpoře Turecka, Saúdské Arábie, Spojených států a dalších zemí žádnou motivaci ke kompromisu.
Kreml i ruské ministerstvo zahraničí se od Bogdanovova komentáře, proneseného při veřejném slyšení před třetí (poradní) komorou ruského parlamentu, ihned distancovali. To však nemění nic na tom, že zazněl z úst jednoho z neinformovanějších ruských diplomatů.
„Nejsme fanouškové Asadova režimu a chápeme, že může přežít jen stěží. Také se ale domníváme, že o tom musí rozhodnout syrský lid,“ prohlásil mluvčí ruského prezidenta Dmitrij Peskov.
V Sýrii je pro Rusko v sázce hodně. Nejde jen o miliardový obchod se zbraněmi. Ruská flotila má v syrském přístavu Tartus námořní základnu. Ta se sice skládá jen z mola, několika palivových nádrží a pár kasárenských ubikací se zhruba 250 vojáky, je to ale jediná ruská vojenská základna mimo území bývalého Sovětského svazu a zároveň důležitý tankovací bod ve Středozemí, který ruským vojenským lodím šetří cestu do černomořských přístavů skrze Tureckem kontrolovanou Bosporskou úžinu. Před několika lety byla báze v tak zoufalém stavu, že zde nemohl zakotvit nejnovější ruský raketový křižník Petr Veliký. Na základně je i opravárenská loď polské výroby z roku 1969, která v poslední době dvakrát na moři vypověděla službu. Ruská přítomnost v Tartu je tak malá, že v případě útoku by byla téměř neubránitelná.
Podle Thomase Grahama, poradce bývalého prezidenta George W. Bushe pro otázky národní bezpečnosti, Moskva Asada nechce jen tak opustit, jelikož by to v regionu otevřelo další cestu radikálnímu islámu. Rusko prý doufá, že se syrský prezident ještě rok dva udrží. „Krátce řečeno, Moskva hraje se špatnými kartami, ale ne nutně nelogicky a nakonec by nemusela všechno prohrát. Mimochodem, Západ se svými kartami také nemůže vyhrát,“ dodává Graham.
(Zdroje: WSJ, RIA Novosti, Bloomberg)