V jednom z posledních vydání Wall Street Journal se můžeme dočíst, jak konzervativní elity hluboce nechápou roli vlády ve slušné společnosti. Prezident American Enterprise Institute Arthur C. Brooks tam na základě „empirických“ důkazů tvrdí, že sociální podpora snižuje spokojenost těch, kteří ji obdrží. Důvodem by mělo být to, že se stanou závislí na zdrojích, které si nevydělali.
V první řadě je toto tvrzení mylné, protože země s nejrozsáhlejšími sociálními programy mají zdaleka ty nejšťastnější obyvatele. Tímto tématem jsme se zabývali ve World Happiness Report, který obsahuje ta nejlepší data týkající se zmíněného tématu. Tato studie ukazuje, že mezi nejšťastnější patří země jako Dánsko, Finsko, Norsko, Nový Zéland či Nizozemí. Podobné země dělají pravý opak toho, co prosazuje Brooks a jeho konzervativní kolegové. Mají vyšší zdanění a poskytují sociální podporu, zdravotní péči, vzdělání, podporu rodinám, důchodcům a podobně. Jejich ekonomická prosperita je široce sdílena, nezaměstnanost je nízká stejně jako míra chudoby. Tyto země mají také nižší náklady zdravotní péče, delší dobu dovolené, mateřskou dovolenou a jiné výdobytky, které jim umožňují vychovat šťastnější a zdravější děti. Krátce řečeno, šťastné země jsou šťastné, protože kombinují ekonomickou prosperitu se sociální důvěrou, práci s odpočinkem a mají dobrou a poctivou vládu.
Není moc překvapivé, že Brooksovy závěry jsou mylné, protože jsou odvozeny z téměř neuvěřitelných premis. První z nich říká, že výherci loterie jsou méně šťastní, protože si své bohatství nevydělali. Druhá z nich pak tvrdí, že sociální podpora je stejná jako výhra v loterii. Je pravdou, že bohatství není zárukou spokojenosti. Tato úvaha ale neříká nic o tom, jaký vliv na ni má vládní podpora a podobné programy. Porovnávat je s výhrou v loterii a nezaslouženými příjmy je pak úplně absurdní.
Lidé pracují celý život na to, aby si platili zdravotní a sociální pojištění. Zda je celý systém vyrovnaný z finančního hlediska, je závažnou fiskální otázkou. Nazývat ho ale nezaslouženými příjmy je ubohé. Pokud bychom vážně zkoumali, čí příjmy jsou nezasloužené, nezačali bychom dole, ale nahoře. Tedy u platů ředitelů velkých společností, bonusů na Wall Street, lobbistů a dalších příkladů porušování etického systému, které se někdy moc neliší od organizovaného zločinu.
Autorem je ekonom Jeffrey Sachs z Columbia University.
(Zdroj: huffingtonpost)