K vytvořením bubliny na trhu nemovitostí významně přispěla víra v to, že ceny domů v dohledné budoucnosti porostou stále výš. Proč tomu ale lidé věřili? Proč byli přesvědčeni, že tentokrát je situace jiná, což se před prasknutím bubliny stává vždy? Jednou z příčin jsou špatné rady ze strany odborníků. Mnozí se k nim obraceli s otázkou, zda se na trhu nemovitostí vytvořila bublina a odpověď byla v převážné většině případů záporná. Potenciální kupci nemovitostí od nich slyšeli, že za vývojem stojí reálné faktory jako příliv imigrantů, omezení na straně nabídky, územní plány a podobně. Výsledkem měl být opětovný růst cen.
Když se ozvalo pár ekonomů, kteří chápali, že ceny nemovitostí leží vysoko nad historickým trendem, jejich hlasy byly ignorovány. Příkladem je Robert Shiller a Dean Baker, kteří tvrdili, že vzniká klasická bublina. Akademičtí ekonomové i praktičtí odborníci tak přesvědčovali lidi, že růst cen je trvalý a že i oni by na boomu měli vydělávat. Proč bylo tak málo těch, kteří před bublinou varovali? A co je ještě důležitější, proč tolik ekonomů podporovalo to, co se ukázalo jako nákupy investorů vedoucí ke zkáze?
Jedním z důvodů byla ignorance toho, jaké lekce nám poskytuje historie. Její vyučování v posledních desetiletích upadá, ekonomové si tak jsou stále méně vědomi dlouhé historie bublin a nejsou schopni je rozeznat. Ještě horší je to, že relativně malý počet bublin v nedávné historii nám dává falešný pocit bezpečí. Byli jsme schopni vyhnout se tomu, aby propad akciového trhu v roce 2001 vyvolal hlubokou krizi. Ani jiné nedávné krize nevyvolaly takovou škodu a ekonomové tak neměli potřebnou perspektivu. Navíc jsme se domnívali, že i kdyby došlo ke vzniku bubliny, budeme schopni eliminovat její důsledky bez toho, aby vznikly velké škody. Například Robert Lucas v roce 2003 uváděl, že „hlavní problém u prevence depresí byl vyřešen“. Podle tohoto názoru jsme již nemuseli mít obavy z velkých finančních krizí, které nás trápily v 19. a 20. století. Ve skutečnosti jsme ale reálnému nebezpečí moc nerozuměli a ani jsme nevěděli, kde ho hledat.
Druhým významným faktorem bylo nedostatečné porozumění trhům. Teoretické modely představují idealizovaný a osekaný nástroj, který má pomoci při řešení daného problému. Zejména složité makroekonomické modely odrážejí jen malý výsek reality. Ekonomové, kteří se na tyto modely spoléhali, se domnívali, že správně popisují vývoj na trzích. Tak tomu ale nebylo a tyto modely neposkytovaly nic, co by ukazovalo na skutečné hrozby.
Naše ignorance historických zkušeností a nedokonalostí našich modelů vedla k víře, že tentokrát je tomu kvůli imigraci, finančním inovacím a dalším faktorům skutečně jinak. Pokud ale dojde k tomu, že i odborníci uvěří tomuhle „tentokrát jinak“, dojde ke stádovému chování založenému na neopodstatněné víře. Výsledkem je rostoucí pravděpodobnost ničivé bubliny.
Zdroj: Blog ekonoma Marka Thomy