Do intenzivní debaty o tom, jak Evropě škodí či prospívají úsporná opatření, se zajímavým způsobem vložil ekonom Anders Aslund, který působí na Peterson Institute for International Economics. Podle jeho názoru jsou po pěti letech krize výsledky jasné: Sever Evropy je na tom díky úsporám dobře, jih trpí, protože jeho snahy o úsporná opatření jsou polovičaté. „Keynesiánské názory byly v Evropě testovány a obrovsky zklamaly,“ míní ekonom.
Největší rozdíly podle Aslunda vidíme mezi Řeckem a Lotyšskem. Zatímco druhá země přijala politiku razantních úspor, v Řecku jsou úspory omezené. V Lotyšsku sice v prvních dvou letech přišel pokles HDP o 24 %, ovšem v roce 2011 již růst dosáhl 5,5 % a loni 5,3 %. Rozpočtový deficit se dostal na pouhých 1,5 % HDP. Řecko ale čekají další dlouhé roky utrpení a to má již za sebou pět let recese. Jeho HDP doposud klesl o 18 %. Přitom krize let 2008 a 2009 vypadala zpočátku mnohem hůře v Lotyšsku. Poučení je tak podle ekonoma jasné.
Aslund nabízí několik základních bodů, kterých se země snažící se o rychlé vymanění z krize musí držet. Reformy musí být v první řadě rychlé, nesmí docházet k tomu, že proběhnou „bláhové“ snahy o stimulaci, jako tomu bylo na doporučení MMF v Řecku, Slovinsku či na Kypru v roce 2009. Během krize je mnohem lehčí osekat výdaje, než se snažit o zvýšení příjmů. V Lotyšsku tvořilo snížení výdajů dvě třetiny celkového utažení, vládní výdaje tak klesly ze 44 % HDP na 36 % HDP. Řecko naopak nechalo v letech 2010 a 2011 vládní výdaje na 50 % HDP namísto toho, aby je snížilo na 40 % a ukončilo tím celou krizi. Jeho celkové úspory doposud dosáhly 9 % HDP, což je příliš pomalý a příliš mírný krok.
Lotyšská vláda razantně omezila bující byrokracii, propustila 30 % úředníků a snížila platy ve veřejném sektoru o 26 %. To vše v jednom roce. Ministři si snížili platy o 35 %, bylo zakázáno působení politiků v dozorčích orgánech státem vlastněných firem. V Řecku naopak dále bují klientelismus a korupce, počet státních úředníků vzrostl v letech 2010 – 2011 o 5000. Řecku se od MMF dostalo mnohem větší pomoci, jeho program ale nebyl důvěryhodný a nebyl naplněn. Razantní kroky naopak ukazují, že vláda myslí svou snahu vážně. V Lotyšsku v roce 2009 propukly nepokoje, premiér Valdis Dombrovskis byl ale nakonec na základě svého úspěchu v roce 2010 znovu zvolen do funkce. V Řecku si zaměstnanci ve veřejném sektoru drží svá privilegia a zbytek společnosti trpí. Není tedy divu, že zemi sužují demonstrace a nepokoje. Zdá se, že až v červnu začala brát vláda celou situaci konečně vážně, uvádí ekonom.
Aslund se krátce věnuje i Spojeným státům. Ty podle něho těží z dominantní rezervní měny a necítí tak tlak trhů, který by na jejich místě postihl jinou zemi s dluhem vyšším než HDP. Této zemi tak hrozí to, že kvůli nízkým sazbám a relativně malému nutnému snížení deficitů (3 – 4 % HDP) nebude své problémy brát vážně.
(Zdroj: Bloomberg)