Když Evropská komise (EK) v prosinci vyzvala společnost Transněfť, provozovatele ruských ropovodů, aby euroúředníkům představila investiční plány a zodpověděla některé otázky z oblasti energetické bezpečnosti, nebyli z toho ve státem kontrolovaném molochu příliš nadšení. Od té doby ale v Transněfti obrátili a delegace jejích představitelů dnes v Bruselu odprezentuje investiční program. Hodlá také sama pokládat dotazy, zejména ohledně tranzitních států, přes něž ruská ropa proudí na západ.
Dnešní schůzka je významná proto, že se jedná o vůbec první případ, kdy Transněfť unijním zástupcům představí současné a budoucí projekty. Dosud podobná jednání probíhala pouze s Gazpromem, monopolním vývozcem ruského plynu. V Transněfti a v ruské vládě si z tohoto vztahu zřejmě vzali ponaučení a rozhodli se, že bude lepší se s orgánem řídícím společnou energetickou politiku EU domluvit. Rusové mají v živé paměti razii antimonopolního generálního direktorátu EK ve dvacítce kanceláří evropských dcer Gazpromu z roku 2011.
Samotná prezentace podle Transněfti nepotrvá dlouho – 10 minut slajdů a čtvrthodinka na diskuzi s experty. K nim se připojí náměstci ministrů odpovědných rezortů členských států EU. Tříčlennou ruskou delegaci povede zástupce viceprezidenta Transněfti Sergej Chodyrjev.
Investiční program Transněfti už její šéf Nikolaj Tokarev představil ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi. Ten zdůraznil, že program kapitálových výdajů o objemu 160-180 mld. RUB (kolem 100 mld. Kč) má pro ruskou ekonomiku takový význam, že je třeba ho projednat ještě s několika ministerstvy.
V centru pozornosti dnešní bruselské schůzky by měly být nové ropovody, které Transněfť buduje k mořským terminálům na ruském území, čímž se snaží vyhnout placení tranzitních poplatků zemím střední a východní Evropy a také sporům o ceny dodávek. Jde zejména o ropovod BPS-2, který odbočuje od ropovodu Družba těsně před Běloruskem a ústí do terminálu Usť-Luga v Baltském moři. Potrubí bylo zprovozněno na začátku loňského roku a byla do něj odkloněna značná část (kolem 14,5 mil. tun ropy) dodávek, které dřív směřovaly do Evropy přes Družbu.
Schéma trasy ropovodu BPS-2
Zdroj: Velesstroj
S nedostatkem suroviny se kvůli sporům o ceny a lepšímu vyjednávacímu postavení ruských těžařů (díky exportním alternativám) v průběhu roku potýkaly zejména české rafinerie. Jelikož zdroj ropy z východu na několik měsíců téměř vyschl, odebralo Česko vůbec poprvé v historii víc suroviny ze západního směru, přes ropovod TAL/IKL, který přivádí ropu z italského Terstu.
Transněfť staví ropovody také do Asie. V prosinci dokončila druhou etapu potrubí ESPO z východní Sibiře k dálněvýchodnímu přístavu Kuzmino, z něhož může být ropa exportována do Spojených států, Japonska nebo Číny. O jeho významu svědčí slova Vladimira Putina, který při slavnostním spuštění ropovodu prohlásil, že se nejedná o „pouhé potrubí, ale o geopolitický projekt“. Stavba ropovodu byla po několika odkladech zahájena v roce 2006 a první část, končící v ruském Skovorodinu (stále tisíce kilometrů od pobřeží), byla dokončena o tři roky později. V roce 2011 byla dobudována odbočka ze Skovorodina do čínské rafinerie v Daqingu, čímž byly obě země poprvé propojeny ropovodem. Nyní bylo ESPO s kapacitou 30 mil. tun položeno až ke břehům Tichého oceánu. Hlavním zdrojem dodávek pro asijský ropovod by mělo být obří pole Vankor v Krasnojarské oblasti, patřící státnímu těžaři Rosněfť. Výstup Vankoru by měl letos dosáhnout 25 mil. tun ropy, oproti loňským 18 mil. tunám.
Ruská vláda se snaží ropné společnosti k naplnění kapacity ropovodu ESPO přimět fiskálními pobídkami. Od listopadu roku 2009 u 22 polí ve východní Sibiři, která produkují ropu s nízkým obsahem síry, zrušil vývozní cla. Málo sirnaté ESPO (oficiální název nového druhu ropy) je pro své kvality v Asii velmi oblíbené, jelikož se ze směsi dá rafinací získat hodně dieselu. Transněfť si také v přepočtu na kilometr ve východním směru účtuje mnohem nižší tranzitní poplatky než v západním směru. Za prvních deset měsíců loňského roku se Asie na ruském ropném vývozu podílela z 18,5 %. Transněfť plánuje letos přes Kozmino vyvézt 25 mil. tun ropy.
Schéma trasy ropovodu ESPO
Zdroj: Russia Now
Právě pobídky ruské vlády ve formě odpuštění exportního cla či levných přepravních tarifů znepokojují bruselské úředníky. Podle nich tak Rusko bude dotovat vývoz ropy do Asie na úkor Evropy. Brusel se také obává možného razantního navýšení dodávek ropy do Číny přes odbočku ESPO do Daqingu, a to zhruba o 10 mil. tun ročně na celkových 25 mil. tun ročně.
Předmětem diskuze bude zajisté i budoucnost ropovodu Družba, který z dlouhodobého hlediska není pro Transněfť prioritou, obzvlášť co se týče investic. Společnost spravuje 50 tisíc kilometrů ropovodů, z nichž polovina je starší 30 let, přičemž se neustále staví nové. V roce 2011 z celé sítě vyměnila 1000 kilometrů potrubí. Tímto tempem je včasná celková modernizace potrubí nepředstavitelná.
Představitelé Transněfti se podle deníku Kommersant rozhodli pro strategii „nejlepší obrana je útok“ a chtějí se v Bruselu ptát také. Třeba na tarifní sazby tranzitních zemí, hlavně Ukrajiny. Ta prý poplatek za tunu přepravené ropy za posledních šest let zdvojnásobila. Společnost bude také zajímat budoucnost projektu na výstavbu ropovodu z bulharského Burgasu do řeckého Alexandroupolisu, který zmrazila současná bulharská vláda. Potrubí má ulevit vytížené Bosporské úžině, kterou navíc za dva roky čeká nápor dalších tankerů kvůli rozšíření kaspického ropovodu CPC ústícího v Černém moři.
Zdroje Kommersantu tvrdí, že ruští ropní těžaři jsou v mimořádně komfortní pozici, jelikož jim Transněfť po delší době poskytla dostatek alternativních vývozních možností, z nichž nejsnazší a nejvýhodnější jsou přístavy. Objem nadbytečných kapacit prý činí 70-100 mil. tun ropy ročně.
(Zdroje: Kommersant, ČTK, Transněfť, Reuters, RIA Novosti)